Host Lucie Výborné

Jediná brzda stáří je práce jako povinnost, myslí si dlouholetý člen Činoherního klubu Petr Nárožný

Host Lucie Výborné

Radiožurnál

V Semaforu se vyřádil v komediálních scénkách, ale kolem čtyřicítky přišlo bilancování. V šedesáti metat kotrmelce a hrát zběsilé blbce jsem nechtěl. Pak mi zavolal režisér Smoček. Usiloval o co nejpravdivější obraz světa, který je vždy tragikomický, , vzpomíná Nárožný na důvody, které ho před lety přivedly do Činoherního klubu. Ten letos slaví 55 let existence. Bystrý a inteligentní divák netouží po nekonečné řachandě, dodává herec.

29. prosince 2020, 09:06

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.

Co hledáte?

Krásné dopoledne. Je sedm minut po deváté hodině a se mnou ve studiu herec pan Petr Nárožný. Dobrý den. Dobrý den. Můžu vám blahopřát k narozeninám činu Iráku, protože dneska je 20. a je to opravdu na den přesně 55 let. Premiéra pikniku a založení Činoherního klubu.
No tak já jsem u založení nebyl. To, ale to výročí to samozřejmě vnímám. 55 let, to je, to je hodně uctivý. I to je hodně uctivý datum pro divadlo.
Já jsem se dívala na krásný dokument, který vysílala ČT o Činoherním klubu. Šestidílný. Jeden ze tří zakladatelů, prof. Jaroslav Vostrý v tom dokumentu říká, že Činoherní klub vznikl z přátelství. Když vy jste tam přišel o 15 let později, bylo to tam ještě cítit? Bylo to tam zná.