Eva Kadlčáková: Na světě je přece krásně

Víno | Foto: Fotobanka Pixabay

Stárnu. Asi. Tedy rozhodně. A nejen to. Děje se se mnou něco podivného. Něco normalizačního. Dostávám se do situací, kdy si spolu se starými lidmi říkám, tohle já už nemám zapotřebí, tohle mě už netěší, anebo nezajímá. Před tímhle raději zalezu do svého ústraní, zavřu se za své čtyři stěny a zkusím přežít s klapkama na očích.