Tak dnešní pořad, co vás zajímá, má ryze vánoční téma, lidové vánoční zvyky. Hostem je Josef Nejdl z muzea. Chodská. Tak ona nejde. Když se řekne Vánoce, každý si v současnosti asi na první dobrou vybaví ten vánoční stromek, ale tím zase nemá tak dlouhou tradici. Tak kdy a kde se poprvé vůbec objevil?

No já to vezmu zeširoka, respektive souvislostech. Velice často slýcháme takový ten pojem, že nikdo si nedá vzít svoje české Vánoce, že máme naše české Vánoce. No ale když se zamyslíme, tak co je na nich vlastně českého a jenom. Na druhou stranu málokterý národ v Evropě má ty vánoční zvyky tak popsané a tak dopodrobna do historie. Prakticky u nás už vánoční zvyky popisuje mi nich účinný mnich Jan z Holešova v době Karla IV., tedy ve 14. století. A my můžeme sledovat k vývoji některých Zíko. Některé zvyky si skutečně dodneška dodržují. Takže to je taková taková věc. No, vánoční stromek nejsou české Vánoce. Vánoční stromek, bez kterého si dneska Vánoci nedokážeme představit, přišel z Německa. Bylo to záležitost dříve pouze nejprve německé, rakouské a pak později měšťanské mobility, tedy šlechty. Do lidového prostředí se dostává až poměrně pozdě, konkrétně Náchodsko až na počátku 20. století, kdy máme některé prostě memoáry, memoáry nějaký na ropy z pracovníků. Takže teprve až tehdy na počátku 20. století se rozšiřuje stromek. A teď si vezměte, stavěl se do okna, stavěl se různě na truhlu, věšel se ke stropu, prostě tak, jak bylo místo. Málokdy stál na podlaze. Je to poměrně novodobá záležitost. Máme další zvyky, bez kterých si nedokážeme představit Vánoce, stavění jesliček. Vlastně letos v roce 2023 máme 800 let výročí, kdy František z Assisi tehdy ve střední Itálii ve snaze navodit pravou atmosféru Vánoc inscenoval dneska, bychom řekli trochu s nadsázkou, živý obraz, jak to vlastně vypadalo, když se narodil Ježíšek a trvalo to, já nevím, dalších zhruba 300 let, než se dostali tento zvyk, který získal obrovskou popularitu, než se dostal za Alpy a do Čech.

Takže to je obrovský vůbec si. Vánoce je obrovský komplex zvyků, které mají často i předkřesťanské kořeny. Barborka například jo. Děvčata si trhají čtvrtého prosince na svatou Barboru Barborku. To ještě pult plodnosti a zeleň.