Slovenské nakladatelství absint, které do Česka přináší světovou reportážní literaturu, už několikrát vsadilo na severské autory. Areál je v jeho portfoliu. Najdeme třeba knihy jeden z nás, ale i s rovným, už o různých podobách terorismu a násilí vůči jiným etnickým nebo politickým skupinám lidí. Vyšly tu i dvě sestry. Reportáž norské novinářky o. S. Nezůstat, o radikalizaci druhé generace afrických migrantů, kteří přišli do Norska za bezpečím a důstojností. A česky vyšla i kniha Elizabeth o zbraních a stromy ve Vídeňském lese stále stojí o problematické záchraně života jednoho židovského dítěte, které za války přijme i nepřijme švédská společnost. Do severské mozaiky přibyla nedávno střelba v Kodani. Kniha na pomezí reportáže a analýzy od švédského reportéra Niklase o Reného se. Ten strávil rok po boku jednoho z nejstřeženějších a nejutajovanější mužů v současném demokratickém světě. Svoji knihu věnoval Larsu Vilksovi, švédskému autorovi karikatury, která proroka Mohameda zobrazila jako pejska na kruhovém objezdu. Kromě přísně střeženého každodenního života umělce se organismus musí v knize nutně zamýšlet nad extrémismem a hlavně nad hranicemi svobody projevu. Kniha střelba v Kodani mísí tři roviny. Sleduje světoznámého umělce, který roky žije pod policejní ochranou a jen s obtížemi si může dopřávat něco z toho, co je pro nás běžné. Ať už jde o oběd v restauraci, sport s přáteli nebo milostný románek. Vedle toho připomíná organismus některé příběhy konkrétních lidí, kteří se ve Švédsku budit opustili extrémismu nebo mu čelili. A třetí rovinou je poměrně podrobný exkurz do nacionalistické části švédského politického spektra. Všechny tři roviny knihy spolu souvisejí. Mimo jiné třeba tak, že Vilks, který chce zoufale dál vystavovat svoje práce, naráží u zavedených demokratických institucí na strach a nechuť. A pravicoví extremisté jsou často jedni z mála lidí, kteří mají ochotu a odvahu se s ním bavit a dát mu prostor. U Lars Vilks rozhodně stojí za pozornost. Loni v říjnu zemřel při autonehodě, ale v knize, kterou organismus dokončil v roce 2016. Je to umělec a spolutvůrce veřejného diskurzu v plné síle. Jde o člověka, který odjakživa překračoval hranice toho, co spousta lidí považuje za dané. Ať už jde o nedotknutelnost soukromého vlastnictví nebo o přípustnost toho, co na veřejnosti říkáme o vyznavačích jiného náboženství nebo jiné barvy pleti. Oranjes chodí s Luxem na místa, na která bez vědomí majitelů pozemku umístil svoje obří sochy, na oběd s přáteli, na veřejné debaty a do galerií. Všude se vyptává. A zajímavější než to, co si myslí sám velký, bývá často to, jak jeho tvorbu vidí jeho okolí. Všechny totiž spojuje jedna otázka kde končí hranice svobody projevu a začíná prostor pro respekt něčích citů. Svými někdy až úsměvný mi projekty pokoušel Vilks hranice umění a vandalismu nebo svobody projevu a urážky několik dekád. A i když to možná tak nemyslel, jak mimo jiné z knihy vyplývá, zůstane jeho největším počinem ledabyle načmáraná karikatura pejska z roku 2007. Pro miliony lidí symbol svobody slova a toho, že ve funkčním lidském společenství si musíme být všichni rovni. Pro miliony muslimů urážka první kategorie. Vilks se po zveřejnění kresby dostal na seznam teroristické organizace Al-Káida jako živý terč s hodnotou 150000 dolarů. A v Evropě začaly pod záminkou pomsty kruté urážky umírat lidé rukama teroristů muslimského vyznání. A právě otázka připadá vám jako problém, že kvůli vaší svobodě projevu a vašemu umění zemřeli jiní lidé. Která v knize zazní, je jejím leitmotivem. Setkáváme se s celou řadou obyčejných lidí, umělců i politiků, pro které to problém je, i s těmi, kteří věří, že svoboda slova je hodnota nad všechny ostatní orgány justice, vyptává, skládá vedle sebe fakta a argumenty, přidává své postřehy z osobních setkání, ale nehodnotí a jediné, čeho se v knize dobere, je nejednoznačnost, která je v Číně trochu znepokojivá.

Kniha střelba v Kodani, jejíž název odkazuje k jedné z Vilkse bych přísně střežených přednášek, na které přes snahu všech zemře nevinný člověk, určitě stojí za pozornost. Můžete ji číst jako portrét tvrdohlavého umělce, který se svou neústupností dostal do absolutní izolace. Můžete ji číst jako kroniku toho, jak se liberální švédskou společností plíží nacionalismus a jak nabývá na síle. A můžete ji číst i mnoha dalšími způsoby. Nejednoznačnost je totiž její síla. Pro Radio Wave Michaela Sladká.