Na domácí scéně se aktuálně vede vzrušená debata o podobě důchodového systému a pili odborníků zanikají ve vřavě politických půtek. Dohoda je v nedohlednu, takže pravděpodobně nastane to, co avizoval na kongresu občanských demokratů jejich předseda Petr Fiala reforma z pera Mariana Jurečky projde výhradně hlasy pěti koalice. Vzhledem tomu, že jde o parametrické změny, které nikoho existenčně neohrozí, žádné drama se konat nebude. Po volbách se na hádky zapomene a jakákoli příští vláda bude s povděkem kvitovat, že se přijalo aspoň to Jurečkovo málo. Otázka zní, proč se obyvatelstvo nedokáže shodnout na něčem, co experti považují za nezbytný krok. Prezidentův poradce a bývalý šéf dvou důchodových komisí Vladimír Bezděk ČT připomněl, že tato problematika byla vždycky ožehavá, ale vůle po konsensu je tentokrát snad nejmenší. Jeho argumenty jsou přitom silné a zní takto když dnes neuděláme nic, budeme v demograficky nejhorším období kolem roku 2050 čelit deficitům ve výši tří % HDP, což je v současných cenách nějakých 230 miliard korun. Taková částka bude v důchodovém systému chybět každý jeden rok. Z jakých důvodů to mezi lidmi nerezonuje? Možná jde o příliš vzdálený letopočet, než aby se stal hybatelem voličova rozhodování. Nebo česká veřejnost ještě nedospěla do potřebného bodu poznání, jako se to částečně stalo u rovného postavení stejnopohlavních párů a zcela v tématu sexuálního násilí dokládá to, že tyto citlivé věci musejí dozrát, aby se s nimi ztotožnila většina společnosti. K tomu v případě důchodové debaty ani jejího druhého pólu, jímž je podpora rodičovství a zrovnoprávnění matek a otců, nedošlo. Před rokem a půl ČTK přinesla zprávu, že finský ministr obrany antika Raikkonen půjde na dvouměsíční otcovskou dovolenou. To, co Finové přijali pozitivně, je v tuzemsku těžko představitelné. Jak napsala agentura AP, pro Dánsko, Finsko, Švédsko, Norsko a Island je rovnoprávnost pohlaví přednostní záležitost. Například ve Švédsku si otec a matka mohou dohromady vybrat až 480 dní pečovatelského volna, o které se různými způsoby dělí. Na Islandu si dokonce musí tři měsíce dovolené vzít povinně každý z rodičů. Prezident Petr Pavel Otevřel při setkání s občany v Uherském Hradišti i tuto problematiku. Cituji u nás je rodičovská dovolená extrémně dlouhá a vylučuje z pracovního procesu vlastně jenom ženu. Kdybychom se inspirovali v Belgii nebo ve Švédsku, kdy ji sdílejí oba rodiče a každý z nich si část musí vybrat, znamenalo by to pro ně stejnou zátěž, pokud jde o jejich profesi, a zároveň by šlo o férový podíl na tom, co rodina obnáší. A když k tomu stát přispěje finančně, rodiny to i motivuje. Takových opatření se dá vymyslet řada, avšak museli bychom si říct, že je to pro nás priorita, uzavřela hlava státu. Zatím není, ale časem možná i k tomu dospějeme podobně jako k redefinici znásilnění, na nichž panuje takřka stoprocentní shoda politických aktérů a občanů.