Kampaň před evropskými volbami přinesla první velkou kontroverzi. Hnutí ANO vystartoval do voleb se sloganem Česko pro tebe všecko a koalice spolu v rámci antikampaně předělala na Rusko pro tebe všecko včetně vizuálu s Andrejem Babišem a Kláru Dostálovou s ruskými vlajkami na tvářích. Bylo to od Marty. To je u spolu evidentně přestřelené na pomezí trapnosti. Ale u tohoto banálního konstatování není možné zůstat. Vyjevuje se nám tady totiž zoufalá povaha současné české politiky. Problém je v tom, že politika se točí ve spirále negace. Nejde v ní ani tak o hledání pozitivních řešení, ale zejména o očerňování protivníka. Andrej Babiš před prezidentskými volbami strašil před Petrem Pavlem, dělají je z něj kandidáta války. Nyní koalice spolu dělá z Babišova Ano advokát a ruských zájmů. Jádrem většiny příspěvků politiků na sociálních sítích není jejich vlastní program, ale útok na oponenta, který už vlastně není oponentem, ale rovnou nepřítelem prezentovaným jako někdo, kdo ohrožuje zájmy země. Negativní kampaň samozřejmě patřila do politiky vždy. Můžeme si vzpomenout třeba na řeči Miloše Zemana o spálené zemi z 90. let, ale v současnosti jsme se posunuli opravdu do extrému. Političtí marketéři vám soukromých rozhovorech řeknou, že až 70 % kampaně není. Prostě musí být negativní, protože to tak funguje. Zásadní motivací pro jednu skupinu voličů je nechuť až nenávist Petru Fialovi a spol. Pro druhou pak odpor k Andreji Babišovi a Tomio Okamurovi. Antibabiš a ty, Fiala to jede. Nemá cenu moc řešit, čí negativní kampaně horší. A nikdo si začal. Podstatný je efekt, který dobře pojmenoval prezident Petr Pavel, když napsal, cituji předvolební výroky Andreje Babiše podněcující protiukrajinské nálady považují za nevhodné, nefér a nebezpečné, ale kampaň jeho oponentů, která z něj a hnutí ANO dělá zastánce ruských zájmů, je stejně nefér a stejně nebezpečná. Jedno ani druhé politickou kulturu v naší zemi nezlepší a důvěru občanů v politiky nezvýší. Konec citátu prezidenta. A to je přesně ono. Do spirály negace se nechali vtáhnout už úplně všichni, i ti, od kterých bychom to nečekali. Lídři demokratických stran tak dlouho říkali na adresu populistů a extrémistů. Nejsme jako oni, až se alespoň o komunikační stránce staly úplně stejnými jako oni. Jejich úvaha je zjevně taková, že to, co je nízké, se dá nejlépe porazit tak, že se snížíme na jeho úroveň, což je sice lákavé a krátkodobě to může být i efektivní, ale dlouhodobě je to naprosto zhoubné. Nejen proto, že to dále ničí politickou kulturu, jak říká prezident. Ale hlavně proto, že redukcí politiky na strašení před protivníkem se zužuje prostor pro skutečnou politiku, tedy pro řešení problémů země a pro hledání odpovědi na otázku, jak ji posunout dopředu. Když se soustředíme jen na negaci, na pozitivitu už nezbývá moc času ani energie. A pokud nevidíme soupeře jako oponenta, ale jako smrtelného nepřítele, tak není překvapením, že nakonec odpadá možnost dohodnout se napříč politikou na čemkoli, co přesahuje jedno volební období, jak to nyní sledujeme na mírně řečeno nedohodě o důchodové reformě. Je samozřejmé, že za podmínek současné polarizace společnosti se negativní kampani vyhnout nelze, ale aktivně roztáčet spirálu negace. To by si ti, kdo vidí dál a nejde jim jen o uchopení moci, opravdu mohli a také měli odpustit.