Brutalita nesmí být nástrojem politiky. Německo hledá, jak ji zastavit. Místo polemické debaty. Zlomená klíční kost a četné podlitiny v obličeji. Tak skončil večerní vylepování předvolebních plakátů slezských Drážďanech. Pro sociálnědemokratického politika Matia se politické napětí v Německu roste poslední týdny a měsíce. Tento útok byl zatím úplně nejhorší a vyvolal všeobecné zděšení. Ovšem počítadlo politicky motivovaných útoků se nezastavilo. Zastrašování a napadání čelí denně členové vlády i méně známí politici a političky na lokální úrovni. Ti navíc často bez větší pozornosti médií. Německo letos čekají několikery důležité volby. Po těch evropských na začátku června, kde se o znovuzvolení uchází i napadením. A ty jazyky se budou znovu obsazovat. Také tři zemské parlamenty na východě země. Většinu společnosti znepokojuje fakt, že v Sasku, Braniborsku a Durynsku průzkumy předvídají výrazný úspěch Alternativy pro Německo neboli AfD, krajně pravicové strany s extremistickými tendencemi. Vzestup této xenofobní a proti evropské politické síly je pro Německo špatným vysvědčením a také ohrožením. Obzvlášť v době, kdy kontinent obklopují válečné konflikty a ekonomický tlak a od Berlína se očekává sebevědomý postoj. Všeobecná nejistota rozhodně neprospívá politické kultuře. Ze statistik útoků na politiky a politiky, jejich kanceláře a volební plakáty vyplývá, že násilí se stupňuje již několik let. V roce 2023 tak kriminalisté zaznamenali skoro dvojnásobek případů oproti roku 2019. Detailnější pohled do čísel ale může překvapit. Vloni byly nejčastějším terčem útoků liberální Zelení, o tom také hojně reportovala německá média. Na druhém místě ovšem figuruje antidemokratická AfD. V tomto bodě klíčové rozlišit dvě věci. Zatímco zelení a další parlamentní strany se pohybují jednoznačně na půdorysu demokratické ústavnosti, AfD ho s chutí podupává a překračuje. Je ovšem fakt, že budu. Realizace politiky, ve které nadávky a útoky jsou na denním pořádku. Dnes má původ ve všech koutech, nejen v tom úplně vpravo vzadu. Přispěje k tomu COVID, ruská válka proti Ukrajině i spory o klimatickou politiku. Sáhnout na nos si tak může opravdu leckdo. Samozřejmě v první řadě AfD, pokud by toho tedy byla schopna, která do svého argumentačního repertoáru s lehkostí a bez uzardění přebírá slovník a někdy i nápady z hitlerovského Německa. Ale také třeba křesťanští konzervativci, kteří politiku SZ srovnávají s praktikami režimu někdejší socialistické diktatury v NDR. Něco jako když se v Česku verbálně laškuje s neomarxismem, nebo všichni ti, kteří ve snaze přetáhnout k sobě voliče AfD volí rétoriku tvrdého boje s nepřizpůsobivými imigranty a pobírači dávek, a vytváří tak atmosféru strachu a ohrožení. Bohužel pro sebe, zpět není v tomto super volebním roce moc místa. Kandidujícími proto doporučována opatrnost nerozviřovat plakáty po setmění a v žádném případě ne bez doprovodu. Zní to rozumně, ale nepřipomíná to tak trochu radu ženám, aby si vzali delší sukni, když nechtějí provokovat. Pokud nemají političky a politici za svá přesvědčení platit rozbitým obličejem a permanentním strachem, musí rezolutně jednat německý stát. Jen chystané zpřísnění trestů za politicky motivované útoky stačit nebude. Víc peněz si zaslouží hlavně oblast, ve které Alternativa pro Německo slibuje destrukci, široce dostupné vzdělávání k demokratické spolupráci a toleranci nejen ve škole, ale v různých spolcích a klubech, a to hlavně bývalém východním Německu.