S porodní péči jsme se v životě setkali všichni už nejméně jednou a drtivá většina lidí si přeje, aby to nebylo setkání poslední. Plánovaná bezdětnost zůstává řídká. Podle nedávného výzkumu současná česká rodina deklaruje jen pět % Češek v plodném věku, že žádné děti nechce. V tomto smyslu je pozoruhodný skokový propad porodnosti, který trvá od ledna 2022 dosud a který nikdo důvěryhodně nevysvětlil. V Praze aktuálně probíhá rodinný festival v rámci mezinárodního týdne respektu k porodu, který pořádá Hnutí za aktivní mateřství. To je organizace, která prosazuje přirozený porod bez rutinních a ve výsledku škodlivých zásahů a přátelskou péči pro matku a dítě. Ačkoli jsem k oblíbenému národnímu sportu dohánění západu obecně spíš skeptická, není nutné kopírovat všechny trendy, jak to kvůli preferované zeměpisné straně. Zrovna prenatální a porodní péče v zemích západní Evropy bývá dobrou inspirací. Ano, technicky je Česko na špici. Spousta porodnic upustila od rigidních praktik, jenže příliš mnoho zdravotníků stále chybí schopnost komunikovat bez paternalismu, respektovat potřeby žen a jejich vizi. Bezpečné prostředí totiž nevznikne. Takže se porodní sál vy maluji narůžovo. Tomto směru jsem měla štěstí zažít praxi ve Francii, kde jsem porodila svou dceru při plánovaném porodu doma. Porod doma jsou z podstaty věci žánr menšinový. Na rozdíl od Česka jsou ale ve francích standardní součástí zdravotního systému. Myslí na ně také zdravotní pojištění, které pokryje část nákladů. Absentuje psychická manipulace a vytváření strachu, který má těhotné donutit záměr přehodnotit, natož aby pediatr komplikoval převzít do péče o novorozence, protože se nenarodil v porodnici, jak si stěžují i některé české matky. Zásadním rozdílem je přiznání odborné kompetence porodním asistentkám, které v případě zdravého těhotenství a fyziologického porodu převezmou veškerou péči o klientku. To znamená, že kompletně zastoupí lékaře. Vztah, který mezi sebou s klientkou vytvoří a důvěra z ní vzešla, pak podpoří, ne-li dokonce umožní bezpečný porod. Samostatně a sebevědomě ale pracují i porodní asistentky v nemocnicích. Genetické testy lze odmítnout bez jakéhokoliv vysvětlování a dohadování. Konzultace jsou od toho, že se konzultuje kromě praktických informací třeba rodinná anamnéza nebo průběh porodu vlastního. Kýženým výstupem je pocit podpory a důvěra ve vlastní tělo a hlavně pochopení faktu, že fyziologický porod není nemoc. Vynikající je také možnost návštěv v domácnosti v šestinedělí. Tatáž porodní asistentka, která je provázela v těhotenství a při porodu, za matkou a dítětem v rámci zdravotního pojištění dochází celý měsíc, 1. 2 týdny ob den. V tu chvíli už dávno není anonymní profesionálka. Vznikl vztah z pocitu důvěry. Prosperuje jak matka, tak dítě, nehledě na praktické výhody kontinuální péče jedné osoby. Francouzská praxe je tedy přesným opakem. Postoj České gynekologické a porodnické společnosti, která v tomto směru nepovažuje činnost odborných porodních asistentek za smysluplnou a k jejich návštěvám po porodu nespatřuje medicínskou indikaci. Pokud chceme české porodnictví dovést na západ, cesta povede přes vztahy.