Hovory
Lidé mají od přírody už takový odstup, že netuší, jak se které zvíře pohybuje, tvrdí biolog Petr
Hovory
Plus
„Když posloucháte studenty, říkají: ,Co se hýbe a je zelené, je biologie. Co smrdí, je chemie, a co nefunguje, je fyzika‘ – a mají pravdu,“ říká biolog a popularizátor vědy Jaroslav Petr. Je autorem nové unikátní publikace, která komplexně mapuje jednu z nejdůležitějších a nejúžasnějších aktivit všech zvířat, kterou je pohyb.
Vladimír Kroc
Přepis epizody
-
Dnes vám představíme unikátní českou publikaci, která komplexně mapuje jednu z nejdůležitějších a nejúžasnějších aktivit všech zvířat pohyb. Biolog a vědecký popularizátor prof. Jaroslav Petr je ve svém díle desatero pohybu. Přináší příběhy impozantních zvířecích rekordů a objasňuje zdánlivě banální události, jako je skok žáby, plazení užovky nebo šplhání datla. Titul volně navazuje na autorův bestseller Desatero smyslů, vyznamenaný cenou Magnesia Litera za naučnou literaturu. Pane profesore, dobrý den. Dobrý den. Děkuji, že jste přišel do hovoru. Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc.
-
Co nás vedlo k nápadu zmapovat zvířecí pohybové aktivity?
-
No, když posloucháte studenty a oni říkají, co se hýbe a je zelený, jak je biologie, co smrdí, je chemie a co nefunguje, je fyzika. Ale mají pravdu, protože v té biologii ten pohyb je opravdu úplně základní. Je to jedna ze základních charakteristik a přijde nám tak samozřejmý ten pohyb, že pstruh plavé, holub letí, zajíc běží, že se nad tím ani nezamýšlíme a v podstatě to začínají brát už jako samozřejmost i odborníci. Když se podíváte na sochy nebo na obrazy nebo dokonce na ilustrace v populárně vědeckých knihách, tak zjistíte, že tak, jak jsou tam živočichové v pohybu zobrazení, takže vůbec neodpovídá realitě, že to je prostě špatně. A zajímavý je, že když se podíváte na jeskynní malby třeba v Lasku nebo v Altamiře, tak tam je to přes nyní. Ti naši předkové prostě znali ta zvířata naprosto dokonalé. Měli je jak o odpozorovaná a dokázali to zachytit. My už jsme z tohoto toho jaksi ustoupily. Od té přírody máme odstup a ono se to promítá i do toho, jak učíme studenty, protože učíme je anatomii zvířat, učíme je fyziologií zvířat. Takže student umí a stehenní kosti koně vyjmenovat všechny dílky a hrbolky. Ale když se ho zeptáte, jak je možný, že kůň s žokejem na zádech skočí přes šestimetrový Taxisův příkop, dopadne na její přední končetinu a nezlomí si ji. Jak je to možný? Tak ten student neví. Umí vyjmenovat ty hrbolky a důlky. Ano. A proč může teda, ten kůň běžet sedmdesátkou? Jak je to možný, že toto těleso prostě se uvede do této rychlosti, tak s tím a taky problém. No.