Zvídavé Simkovičové.

Zdravím všechny zvědavce. Dnešní zajímavost je na přání našich posluchaček Tinky a Marušky. Pověřili mě, abych něco zjistila, a tak jsem se do toho pustil. A pojďme na to. Asi tušíte, že kromě klasických škol existují i školy alternativní. Možná do některé z nich dokonce chodíte. Od klasických škol se ty alternativní liší buď částečně, nebo úplně svým přístupem k dětem, ale taky učebními cíli, formami, jak se učivo předává, a celkovou organizací školního života. Do klasického školství se občas někdo snaží v rámci změn některé prvky z alternativních škol zařadit. Alternativní školy mohou být soukromé, státní i veřejné. Může jít o školky, ale i základní a střední školy. Ve světě, ale i u nás jich existuje hned několik typů. Mají ale pár společných rysů ve třídách i škole. Celkově je většinou menší počet žáků. Žák má větší prostor na to se sám rozhodovat a vybírat si. Je zde kladen větší důraz na vzájemnou spolupráci, a taky zapojování rodičů a učitel s žákem mají většinou blízký přátelský vztah. Klade se důraz na rozvoj cílevědomosti a zodpovědnosti. Často zde funguje místo známek slovní hodnocení. Předměty bývají propojovány, aby žákům došly souvislosti. Třídy bývají netradičně uspořádány, občas připomínají spíše hernu nebo dětský pokoj. Alternativní školy se snaží o přiblížení učiva zábavnější formou, často formou hry, diskuse nebo projektu. I tak zde ale musí být vždy plněn rámcový vzdělávací program. A jaké školy jsem tedy vlastně patří? Tak třeba Montessori školy. Výuka je do značné míry založena na schopnosti dítěte ponořit se do samostatné práce s pomůckou a vyžaduje velkou míru zodpovědnosti každého žáka. Žák může postupovat svým vlastním tempem. Nesetkáte se tu s napomínáním, učitel je hlavně průvodce. Chyby jsou brány jako běžná věc, která vede k dalšímu opakování učiva. Někde probíhá výuka ve třídách, které nejsou rozděleny podle věku. Známé jsou pak taky waldorfské školy. Tyto školy se snaží žáka připravit na život nejen prostřednictvím znalostí, ale taky tím, že rozvíjí jeho tvůrčí schopnosti a společenské dovednosti. Školní rok je plný slavností a rituálů. Ve výuce se nepoužívají učebnice. Vyučování hlavních předmětů probíhá v blocích, kterým se říká epochy. Jedna. Trvá třeba tři až čtyři týdny a po tu dobu se učíte pořád jen jeden předmět, třeba matematiku. Po dvou hodinách se vždy střídají činnosti, kde se nejvíc zapojuje hlavách, kde tělo atd.. A co je zač taková daltonská škola? Důraz se klade na zodpovědnost a týmovou práci. Učitel je pomocníkem a rádcem. Škola klade důraz na volnost, samostatnost a spolupráci. Existuje zde úmluva mezi žákem a učitelem o tom, jak si žák rozvrhne učivo na dané období a co vše se musí naučit. Dalšími alternativními školami jsou pak lesní či přírodní školy, v židovské školy, jenské školy, zdravé školy, Scio školy, školy začít spolu nebo domácí vzdělávání zakončené přezkoušením. Spousta alternativních škol může být skvělá, ale to mohou být i ty klasické. I tam se přece děti těší. Závisí to často hlavně na kolektivu a konkrétním učiteli. A pak je jedno, o jaký typ školy jde. Nedá se říci, jaká varianta je správná. Každý by měl s pomocí rodičů vybrat takový druh vzdělávání, který mu vyhovuje. Nejdůležitější ale je, že se učíme nové věci a děláme to rádi. Nemám pravdu. Do jaké školy chodíte vy a jak se vám tam líbí? Napište mi. Holky a kluci, pokud chcete o alternativních školách někomu vyprávět, ale nestihli jste si všechno zapamatovat, tak nevadí. Už teď si to na webu Rádia Junior můžete poslechnout znovu, kolikrát chcete. A pokud vás napadá nějaká zajímavost, o které moc lidí neví, tak my určitě napište a třeba se objeví v nějakém dalším dílu. Zvědavce tak ahoj.