Studio Leonardo

Výzkumnice Doleží: Pozitivní emoce pomáhají učení jazyka u dětí i dospělých

Studio Leonardo

Plus

Jazykovědci se zabývají nejen tím, jak si co nejlépe osvojit cizí jazyk, ale také tím, co vede k tomu, že již osvojený jazyk zapomínáme. „Emoce jsou velmi přirozenou součástí osvojování jazyka, ať už u dětí, které se učí samovolně, nebo když se my učíme ve třídě během kurzu. Pozitivní emoce učení pomáhají, negativní příliš ne. Zvlášť traumata,“ vysvětluje jazyková lektorka, metodička a výzkumnice Linda Doleží v pořadu Studio Leonardo Martiny Pouchlé.
Martina Pouchlá

30. ledna 2021, 14:05

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.

Co hledáte?

V jazykovědě se v poslední době objevuje pojem onen počet vyšší neboli zapomínání jazyka. Otce vlastně jedná?
Jednoduše řečeno se jedná o zhoršování kompetenci ní v určitém jazyce, který ovládáme. Nejčastěji se zkoumá jazyková Africe nebo zapomínání jazyka mateřského, ale pozornost se věnuje i později osvojeným jazykům, dalším druhým cizím apod..
Proč jste se rozhodla tady tomuto fenoménu právě vy věnovat? Nevím, jestli to byl výsledek nějakého rozhodnutí, ale to téma mě k sobě nějakým způsobem přitáhlo a největší motivací vždycky pro jakýkoliv výzkum, kterému se věnuji jemu, je výuková praxe a pozorování toho procesu osvojování nebo výuky jazyka, ať už druhého nebo cizího. Asi největší motivací je vždycky, když něco v tom jazyce nějakým způsobem nefunguje dobře, nebo když se děje něco nepředvídatelného, něco takového atypického. A asi největší inspirací pro tento druh výzkumu a zaměření se třeba na vícejazyčné mluvčí a na to, jakým způsobem spolu interagují jednotlivé jazyky, je v těch vícejazyčných myslích byla práce v rámci státního integračního programu a práce pro asociace učitelů češtiny jako cizího jazyka. Státní integrační program má na starosti mimo jiné vzdělávání držitelů mezinárodní ochrany, držitelů azylu a já jsem tehdy měla na starosti organizaci kurzů češtiny pro děti těchto držitelů. To byla asi pro mě tak a největší motivace podívat se, co vše vstupuje do hry a co je dobré dělat, aby ten jazyk byl co nejrychleji osvojený na učení se a co taky dělat, aby ty jazyky se udrželi, zejména pak třeba ty mateřské jazyky právě této cílové skupiny. Takže toto byla pro mě hlavní motivace, jako kdyby profesní, ale ale mám i jako kdyby vlastní osobní motivaci. Při jsem sama byla jako dítě byl Ing. dní a jeden ze svých jazyků jsem zapomněla.