Ranní úvaha

Paní Věra o síle, která unese slabost

Ranní úvaha

Vltava

Vzpomínáš si, jak tenkrát…? Tahle věta je cennější než společně držený majetek. Lidská paměť je podivuhodně utkaná. Nedá se jako majetek dělit, rozplést, aby si každý ponechal jen vlastní vlákno. Jednou se paměť vzpírá naší vůli - třeba když chceme rychle nabiflovat třicet německých slovíček. Naopak si ještě po letech přesně vybavíme náladu, vůni či zvuk jediného momentu. Momentu, kdy zazněla věta, která vám změnila život. Zní to nadneseně, ale je to tak, i když to v tu chvíli samozřejmě nevíte. V mém případě ta věta zněla následovně.

3. října 2016, 06:50