Začíná dokument z cyklu příběhy 20. století. Pravidelně v tomto čase se pokoušíme osvětlit známé i zapomenuté události moderní historie. Přinášíme vzpomínky těch, kdo jí tvořily. Vyprávíme příběhy, na které se zapomnělo nebo se na ně mělo zapomenout. I novodobé české dějiny mají své hrdiny a zbabělce. Temná období.

A chvíle velkých činů. Před 44 lety Václav Havel, Pavel Kohout a další disidenti dali dohromady text a nazvali ho Charta 77. Prvními signatáři kromě už jmenovaných byl i Jan Patočka, Jiří Němec, Václav Benda, Vlasta Chramostová, Ladislav Hejdánek, Zdeněk Mlynář, Petr Uhl, Ludvík Vaculík a Jiří Hájek. Charta 77 požadovala, aby Československo, komunistická země a její úřady a představitele dodržovaly mezinárodní pakt o občanských a politických právech a mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Prostě disidenti vyzývali k tomu, k čemu se sami komunisté zavázali k prohlášení charty Seppa k připojovali lidé lístkem, na který napsali souhlasím s prohlášením Charty 77 a své jméno a povolání. Celkově do roku 1989 kartu signovalo téměř 1900 lidí. Komunisté zuřili a sami dali této občanské iniciativě obrovskou popularitu. Rudé právo psalo o ztroskotancích a samozvancích, osobnosti kultury a 1000 a 1000 dalších podepisovali tzv. antichartu. Ti, co se podepsali pod Chartu 77, se potýkali s všemožnými nepříjemnostmi vyhazovy z práce, s výslechy StB, se sledováním a mnoha dalšími různými perzekucemi. Nejeden signatář charty putoval do vězení. Dnešní pořad vám bude vyprávět příběhy několika takových statečných signatářů, kteří svůj příběh vyprávěli dětem žákům osmých a devátých tříd a ti jejich svědectví pak zpracovávali. Tito žáci se totiž zapojili do našeho programu příběhy našich sousedů, do projektu, který už skoro 10 let organizuje Post Bellum a zakladatel a správce sbírky paměti národa.

Mnohé dnešní tříminutové reportáže vznikaly za velmi obtížných podmínek způsobené covidovou epidemií. A tak prosím, omluvte jsem tam drobné technické nedostatky. Příběhy vás od mikrofonu provází Mikuláš Kroupa. Začněme příběhem disident a signatář Charty 77 Jiřího Holby, který za komunistického režimu studovat nemohl a jak říká, ani nechtěl, hledal jiné, poctivější, neideologické studium, takže se zúčastňoval tajných bytových seminářů. Je milovníkem Indie, jógy a buddhismu. Po převratu v roce 1989 vystudoval filozofickou fakultu a dnes je vědeckým pracovníkem Orientálního ústavu Akademie věd. Jeho příběh natočili a zpracovali žáci jedné pražské základní školy.