Příběhy 20. století

„Nic si neberte, za hodinu jste zpátky,“ řekla jí tajná policie a domov už neviděla. Příběh Evy Duškové-Vokálové

Příběhy 20. století

„Nic si neberte, za hodinu jste zpátky,“ řekla jí tajná policie a domov už neviděla. Příběh Evy Duškové-Vokálové
Eva Dušková před vězeňským fotoaparátem

Plus

Když jsme před patnácti lety začali pro rozhlasové Příběhy 20. století natáčet vzpomínky českých politických vězňů, patřila Eva Dušková (1931-2019) k prvním lidem, kteří nám vyšli vstříc. Její příběh je jeden z nejvýmluvnějších: ukazuje, jakou povahu měl od počátku komunistický režim, stranický aparát, jeho policisté, bachaři, prokurátoři, soudci.
Adam Drda

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.
  • Začínají příběhy 20. století.

  • Pravidelně v tomto čase se pokoušíme osvětlit známé i zapomenuté události moderní historie. Vyprávíme osudy, na které se zapomnělo nebo se mělo zapomenout. I české dějiny mají své hrdiny a zbabělce. Temná období i chvíle velkých či když jsme před lety začali natáčet vzpomínky českých politických vězňů, patřila Eva Dušková, rozená Vokálová, k prvním lidem, kteří nám vyšli vstříc a podrobně nám vylíčil i svůj život. Na svět přišla v listopadu 1931. Do komunistického kriminálu se dostala jako mladistvá, a to hned po převratu na jaře 1948. Vždycky se mi zdálo, že příběh Evy Duškové patří k těm nejvýmluvnějším a nejsilnějším. K těm, které nejlíp ukazují, jaký od počátku byl komunistický režim. Stranický aparát, toho policisté, bachaři, prokurátoři, soudci před 70 lety Evu doslova vyrvali ze života, přičemž jediným důvodem bylo, že se znala s mužem, z něhož StB udělala hlavního aktéra vykonstruovaného procesu, a že se do něj zamilovala. Eva nepatřila k žádné ilegální skupině, nepřecházela tajně hranice na západ, neschovával zbraně. Politika jí jako dospívající slečnu nijak zvlášť nezajímal a chtěla se stát klavíristkou a studovat konzervatoř. Zemřela v říjnu 2019, bylo jí 87 let. Dnešními příběhy 20. století, které jsme věnovali její památce, vás provází Adam Drda.

  • Na jaře roku 1948 bylo Evě Vokálové 16 let. Bydlela v rodinné vile na Ořechovce, kterou vybudoval její otec, stavitel František Fukal. Měla za sebou krátká studia na obchodní akademii a jak už naznačeno, nejraději hrála na piano. Šlo jí to, byla šťastná, hezká a zakoukala. Sedm. Miloslava Choce může o pár let staršího, ale zase ne o tolik, aby to někoho udivovalo. Evy otec zemřel. Za války bydlela s matkou, Ludmilou, sestrou a bratrem. Měli hodně přátel. Už několik měsíců byli sice v Československu u moci komunisté, ale kdekdo si myslel, že to není nadlouho. Eva byla před únorem členkou sdružení národně socialistické mládeže, ale nebavili jí prý příliš schůze ani diskuse. Zajímaly hlavně plesy. S Miloslavem chodce mi seznámil student Karel Dušek, jemuž Vokálovi pronajímali ve své vile pokoji. Po převratu odešel Choc do Německa. Už za pár týdnů se však objevil ve vile u Vokálových. Schoval se u nich balík letáků a zase zmizel. Kam přesně jde a co bude dělat, to Evě nevykládal. Její život byl docela obyčejný až do 28. května 48. roku. Do chvíle, kdy se ozval domovní zvonek. Příslušnice StB tehdy posbírali celou rodinu Vokálových. Všechny, tedy matku a tři děti, odvezli na vyšetřovnu do Bartolomějské ulice.

Více z pořadu

Ostatní také poslouchají