Nedělní káva
Dagmar Ruščáková: Navždy spolu
Nedělní káva
Seděli jeden vedle druhého, drželi se za ruce a sem tam přišla chvíle, kdy se on otočil k ní a něžně řekl: „Růžičko moje…“ Ne, není to citát z červené knihovny. Takhle sedával můj děda s babičkou na gauči v obýváku, drželi se za ruce a koukali na televizi. Růžičko moje… Tolik lásky v tom bylo!
Více z pořadu
Ostatní také poslouchají
-
Dagmar Ruščáková: Nedomazlená
Nedělní káva
-
Ve vlastní šťávě: Káva, sodovka a párátko
Ve vlastní šťávě
-
„Dcera se chtěla svléknout z kůže a chodit jen v kostech.“ Omeletky Haliny Pawlowské o teplu
Omeletky
-
487. schůzka: Krvosvědek
Toulky českou minulostí
-
Petra Dvořáková: Proč se ptát
Zelný rynk
-
Václav Souček: Na horší časy
Glosa dne aneb Co týden dal
-
Irena Fuchsová: Spolucestující
Když vypráví nápověda
-
Iva Pekárková: Mladá třeštidla a staré zvyky
Glosa Plus
-
Zdrobněliny
Ranní úvaha