Jsme velkou dávkou fantazie. Lze říci, že švýcarské bankovnictví patří ke kulturnímu dědictví lidstva někam k francouzské gastronomii, německé filozofii a italské opeře? Rozhodně to je něco, na čem tamní přirozeně mld jazyková společnost v posledních třech stovkách let ohromně zbohatla. A co jí dodalo mezinárodní slávu a lesk? Objem peněz, které jsou uloženy v podzemních trezorech a účetních knihách švýcarských bank, představuje pětinásobek celkového HDP země a asi čtvrtinu všech peněz ze světového mezinárodního obchodu. Malá alpská země je nejdůležitějším finančním centrem hned po New Yorku a zhruba na úrovni asijského Singapuru. Bankovnictví se ve Švýcarsku rozvíjelo už od začátku 17. století a už o té době vznikalo pověstné bankovní tajemství. Prozradit něco o klientovi bylo pro bankéře nemyslitelné. Tamní společnost tuto komunikační zdrženlivost považovala za neformální zákon na úrovni lékařského a zpovědního tajemství. Proto se švýcarské banky staly volbou číslo jedna pro nejbohatší lidi světa. Bankovní tajemství se dokonce stalo skutečným zákonem v roce 1934, tehdy z dobrého úmyslu, aby ochránilo hotovost a zlato pronásledovaných odpůrců, často Židů, nastupujícího nacismu. Švýcaři jsou na své bankovnictví patřičně hrdí. Před šesti lety se bankovní tajemství stalo dokonce součástí ústavy. A teď toto staleté slavné švýcarské bankovnictví dostalo ránu. Druhou nejvýznamnější bankou Credit Suisse převzali hlavní rival tamní největší banka UBS. Druhou zvažovanou variantou bylo, že banku v krizi zachrání příjmu státu. Nevyřčenou možností by byl totiž bankrot. Pád Credit Suisse, ústavu založeného jako banka pro financování železnic polovině 19. století, nepřišel jako blesk z čistého nebe. Banka se potácela v různých skandálech už delší dobu. Od účetních podvodů politická selhání manažerů. Zásadní existenční potíže pak přišly ve chvíli, kdy skoro najednou zkrachovaly tři americké banky. Na trhu se rozlila nejistota a akcionář Credit Suisse, saúdskoarabský fond, oznámil, že už do ní nebude mít žádné peníze. UBS převzala Credit Suisse, mimochodem jednu z desítky největších bank světa, za pouhé tři miliardy dolarů pod kuratelou státu. K tomu jí ještě stát otevřel úvěrovou linku na 100 miliard dolarů. Ty by došlo k dalším potížím, a devět pošle přímo na likvidaci ztrát. Náklady za záchranu banky tak jako vždy ponesou daňoví poplatníci, ale také držitelé konvertibilních dluhopisů, protože scénář počítá s tím, že dluhopisy Credit Suisse hodnotě 17 miliard dolarů jsou na odpis. Řada investorů už hrozí soudem. Kritici říkají, že stát snahou o záchranu je opět podpořil nezodpovědné chování bank. Banka prostě byla příliš velká na to, aby ji nechal padnout. Ona spousta dobrých úmyslů skončí přinejlepším někde na půli cesty. Uzákonění bankovního tajemství na podporu Židů nakonec znamenalo, že si do švýcarských bank schovala bohatství, často ukradené i řada nacistů. Že stát chtěl svou druhou největší banku zachránit, je zcela pochopitelné i za cenu budoucích soudů a morálního hazardu. Kdyby se tak nestalo a bohatí lidé z celého světa tam přišli o peníze, ikonické švýcarské bankovnictví může zavřít krám.