Už jenom pár týdnů dělí Německo od nejdůležitějších voleb letošního roku. Hlasování, které rozhodne o novém složení parlamentu třech spolkových zemích na východě Německa v Sasku, Durynsku a Braniborsku. Pokud by se totiž potvrdili současné průzkumy, mohla by ve všech těchto regionech zvítězit protimigrační Alternativa pro Německo AfD, a to se ziskem i více než 30 % hlasů. Zároveň není vyloučeno, že strany, které tvoří nyní celostátní vládu kancléře Olafa Scholze, čili sociální demokraté, Zelení a liberálové se do nově zvolených parlamentů vůbec nedostanou, respektive pokud ano, tak s odřenýma ušima. AfD bývá v mainstreamové německé publicistice běžně označována za pravicově extremistickou stranu. Vychází to mimo jiné i ze závěrů německé civilní kontrarozvědky, která je takto charakterizuje, a proto zřejmě její aktivity sleduje. O to víc politice Alternativy pro Německo skutečně prohlašují věci, které jsou jenom těžko přijatelné a mnohdy i neslučitelné se základním demokratickým konsensem, jaký v Německu platil posledních 75 let. Někteří její představitelé vážně uvažují o odchodu ze západních struktur včetně na to jiní usilují o to proměnit německou společnost v jakési uších národní společenství, čili německy kde mančaft, a to na bázi příslušnosti ke stejné krvi. To jsou představy souznící s radikálními idejemi meziválečného období, které následně byly i podhoubím pro hitlerovských k nacionální socialismus. Přesto všechno ale platí, že ne všichni příznivci a potenciální voliči Alternativy pro Německo jsou podobně radikální a sní o nějakém návratu do 30. let. Mnohé z nich vehnalo k AfD zoufalství z vlastní životní situace i stavu celé země. Odráží se v tom dlouhodobé zklamání z dosavadních vlád, které si jich nevšímali a nereagovali na jejich potřeby. Proto jdou za tím, kdo představuje pro stávající politické a společenské elity největší nebezpečí. Jim dávají zklamaní voliči za vinu celou řadu selhání, počínaje migrační krizí let 2015 a 2016, přes omezení během covidové pandemie až po negativní důsledky německé podpory Ukrajině, která už více než dva roky čelí ruské vojenské agresi. Zmíněné postoje rezonují nejvíc na německém východě, a právě proto je tam podpora pro AfD dlouhodobě nejsilnější. Avšak i tady platí, že není region jako region. V Sasku třeba ještě existuje teoretická šance, že se současný křesťansko-demokratický premiér Michael Kretschmer nejenom udrží v úřadě, ale že volby vyhraje už před pěti lety, mu mocný závěrečný finiš a velké osobní nasazení zajistili vítězství nad AfD, což se může opakovat i letos. Otázkou ovšem je, jak dopadnou jeho dosavadní vládní partneři sociální demokraté a zelení. Krečmer novým receptem je, že i on jde proti mainstreamu, když například odmítá pokračování dodávek zbraní na Ukrajinu a volá po zahájení mírových rozhovorů. Ani Braniborsku ještě nejsou volby pro vládnoucí sociální demokraty zcela ztraceny. Tam se ale bude volit až koncem září. Nejkritičtější bude zřejmě asi situace v Durynsku, kde reálně hrozí, že v novém parlamentu budou mít početní většinu dvě radikální antisystémové strany AfD a nové uskupení postkomunistů Sáry Wagenknechtové asi není úplně pravděpodobné, že by dokázali vytvořit vládu. Přesto však mohou mít spolu značný destruktivní potenciál. To v může teoreticky vést k tomu, že tento region bude politicky značně nestabilní. Regionální volby na německém východě tak budou důležitou generálku pro příští spolkové volby, které proběhnou za rok na podzim. Pokud Scholz a spol. Utrpí předpokládané ztráty, které následně přejdou mávnutím ruky a budou pokračovat v nastoleném kurzu. Riskují, že bude v podstatě do roka a do dne čekat velmi nepříjemné překvapení.