Německo se stále ještě vzpamatovává z několika islamisticky motivovaných útoků, k nimž tam v posledních týdnech došlo. Vláda kancléře Olafa Scholze v reakci na to představila soubor opatření, jež mají podtrhnout její odhodlání zaručit občanům bezpečnost ve vlastní zemi. Část vládních rozhodnutí se přitom dotýká migrační politiky, neboť jde často o spojené nádoby. Potvrdil to koneckonců i atentát v Solingenu, kde útočil muž, který už měl být správně přes rok vyhoštění ze země. Německá vláda proto zavedla některá významná omezení. Do budoucna má třeba čekat daleko přísnější postih žadatele o azyl, kteří přišli do Německa, i když v jejich případě nese za celé řízení odpovědnost jiný členský stát EU. Pokud jejich cesty přesto povedou do Německa, plánuje jim vláda nově škrtnout všechny finanční podpory. Totéž má potkat žadatele o azyl, kteří nejrůznějším způsobem zneužívají velkorysost německého státu. Třeba tím, že během probíhajícího azylového řízení si nakrátko odskočí do své vlasti. Šolcova vláda tak reagovala na rostoucí společenskou poptávku po tvrdší linii migrační politice, kterou v neposlední řadě potvrdily i výsledky nedávných voleb ve dvou východoněmeckých spolkových zemích. Zatímco protiimigrační a stále radikálněji vystupující Alternativa pro Německo AfD nich slavila úspěch. Při těch v Durynsku dokonce vyhrála. Strany spolkové vládní koalice v nich dosáhli historicky nejhorších výsledků. Jedna věc je dohoda na konkrétních opatřeních, druhá ale jejich realizace. Potvrzují to i zkušenosti z nedávné minulosti. Zejména z prostředí vládní SZ se po překonání prvotního šoku z posledních událostí zase ozývají hlasy, že nesmí vzniknout dojem, že vláda jedná pod tlakem opozice, zejména radikálů z Alternativy pro Německo. Zelení, kteří patří tradičně k obhájcům lidských práv a stoupencům širokého výkladu práva na azyl, brzdily při podobných příležitostech už v minulosti. Stačí připomenout jejich odpor proti rozšíření seznamu tzv. bezpečných zemí, jejichž občané nemají mít v Německu nárok na azyl, a tudíž je možné je tam i vracet. Loni pak zase zelení oddalovali zavedení speciální platební karty, která má zabránit zneužívání státem poskytovaných sociálních dávek, neboť již neumožňuje výběr v hotovosti, kterou by bylo následně možné posílat do zahraničí. Otázkou je, zda zmíněné kroky stačí, aby široká veřejnost znovu nabyla přesvědčení, že Scholz migraci řeší a počty žadatelů o azyl začnou výrazně klesat. K tomu by ale pravděpodobně byly třeba ještě další kroky, například abys měla policie vracet potenciální žadatele o azyl přímo od hranice. Podle stále platného dublinského systému totiž museli na cestě do Německa překonat území minimálně jednoho dalšího státu EU, nemohli svou žádost uplatnit. Ještě zásadnější změnou by pak bylo, pokud by vládní koalice přistoupila na redefinici práva na azyl zakotveného v německé ústavě. Jenomže oba posledně jmenované návrh mají smůlu hlavně proto, že v minulosti s nimi přišli opoziční křesťanští demokraté. Pokud by navíc došlo na změnu ústavy, musela by se na ně vláda obrátit, protože bez nich by nedala dohromady potřebnou dvoutřetinovou většinu v parlamentu. No toho se ale koalici rok před dalšími volbami nebude chtít, a tak se německá migrační a azylová politika v praxi změní asi pouze kosmeticky. Alternativa pro Německo se může těšit na další hlasy.