Jméno ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely se už v souvislosti s jeho kandidaturou do Evropské komise skloňovalo mnohokrát a dostatečně byly probrány jeho šance. Na evropské úrovni si udělal jméno jako krizový manažer v době českého předsednictví. V české politice je to o něco horší. Jeden čas byl dokonce tlak na jeho odvolání. Jak jeho případný odchod ovlivní českou politickou scénu? Pokud by se Síkela komisařem opravdu stál a získal nějaký vlivný resort, byl by to úspěch ČR a jistě i jeho hnutí STAN. Jenže přineslo by mu to nějaké politické body? Člen komise musí být nezávislý, nemůže vystupovat za svou zemi, tím méně za politickou stranu. V podstatě je to odchod z české politiky, pokud v ní vůbec byl. Stan při výběru ministra vsadil na nezávislého, uznávaného odborníka, manažera a ekonoma, ale bez politických zkušeností. A to se také projevilo. Ač byl ministr Síkela ceněn jako přičinlivý a kreativní člověk, veřejnost mu moc nerozuměla a stal se i předmětem vtipů, což je asi to nejhorší, co se může politikovi stát. Výsledky se také moc pochlubit nemohl. České firmy i domácnosti i přes jeho námahu drtí stále nejvíce ceny energií. I když schopnost ministra s tím něco dělat není všemocná, přesto na něj za to padá veškerá odpovědnost. Josef Síkela to příliš nezvládl. Jeho odchod do Bruselu je tedy spíše logický a hnutí STAN se paradoxně otevírá velká šance toho využít k restartu své značky. Ta totiž dlouhodobě upadá, ač disponuje velmi silným poslaneckým a senátorským klubem. Tím prvním, ale především díky svému geniálnímu tahu s Piráty, kterým vyluxovalo voliče. To už se nebude opakovat. Jak se zdá, hnutí STAN si to uvědomuje, a i když prý zvažuje její opakování výběru a politického odborníka, nejvíce šancí mají nyní politikové jako její první místopředseda Lukáš Vlček nebo předseda rozpočtového výboru Senátu Josef Bernard. To jsou, jak se říká, těžké politické váhy, ale nedá se říci, že by to byli politikové hotový a všeobecně známý. Svědčí to o personální krizi strany. Navíc ani oni nemají moc zkušeností z velké politiky. Vlček je zkušený a pracovitý komunální a krajský politik, ale udělat z něj rovnou exponovaného ministra, od kterého se hodně očekává, je přece jen riskantní podnik. Navíc na svou práci bude mít jen rok do rozhodujících voleb. Stane se tak může vydat cestou svých vládních kolegů z TOP 09, kteří chtěli oživit zájem o stranu výměnou ministra pro vědu, výzkum a inovace, aniž měli silného a nezpochybnitelného kandidáta. Nakonec povolali též svého vlivného stranického politika, ale asi mu to zadání dostatečně nezdůraznili, protože od jeho jmenování nebylo o něm a jeho resortu slyšet. Nezbývá než opět spoléhat na letitou osvědčenou, ale ne vždy platnou zásadu, že lidé rostou s úkoly, které jsou před ně postaven. I stát znovu potvrzuje, že je stranou stále ve vývinu, protože nemá na případné vlivné posty dostatek připravených kandidátů. Jakoby se znovu vracela myšlenka, jestli by nebylo lépe některé politické strany sloučit s jinými, aby z nich byly velké a fungující organizace. Stan může svým novým ministrem hodně získat, ale stejně tak hodně ztratit.