Zprvu to vypadalo jako špatný vtip odpůrců současného prezidenta. Miloš Zeman prý chce do zásoby jmenovat předsedu Ústavního soudu, přestože tomu dosavadnímu Pavlu Rychetskému končí mandát až v srpnu, kdy ve funkci bude už nová prezidentka nebo nový prezident. A ono je to snad pravda. Zeman přiznal, že se dotázal právníků a ti mu prý řekli, že to může udělat. A teď je otázka, opravdu se na to prezident chystá, nebo zase jen provokuje a v poslední chvíli zařadí zpátečku. Přece musí vědět, že veškerá ústavní logika je proti tomuto kroku. Sice je pravda, že jmenování tak vysokého ústavního činitele musí být v určitém předstihu, takovým předstihem ale není skoro půl roku. Stejně tak je pochybné, když v době jeho nástupu do funkce bude v úřadu už jiná osoba, než ho jmenovala. Jen velmi kreativní právníci mohou něco takového schválit. V důsledku by to mohlo absurdně znamenat, že prezident Zeman může jmenovat všechny předsedy Ústavního soudu na mnoho let dopředu. I to by se dalo kreativně zdůvodnit, ač by to bylo proti zdravému rozumu. Proto by si s takovou variantou neměl nikdo hrát. Prezident Zeman má pro své plány jisté vznešené zdůvodnění. Končí prý ve funkci. Proto nezvolí nikoho, kdo mu vyhovuje, jako se to může stát u nového prezidenta. Jenže to je právě další otázka. Dosavadní předseda Ústavního soudu Rychetský patřil dlouhou dobu mezi jeho oblíbence. I když byli politikové kdysi vládní ČSSD, dokonce ho prý přemlouval k roli předsedy a k setrvání v ní. Jen co se, ale Rychetský začal zřejmě s vidinou už konce své kariéry velmi kriticky vyjadřovat k aktuální politice a Ústavní soud pod jeho vedením upravil volební pravidla. S oblíbeností byl konec, přestal být dokonce zván na hradní recepce a bylo zrušeno jeho vyznamenání, které původně měl dostat. Takže je možné předpokládat, že Zeman naopak má nějaký záměr. Kandidát, o kterém se spekuluje, to navíc nepopřel, takže je možné z toho vyvozovat, že se o tom opravdu už zákulisně jednalo, protože jinak by jako správný ústavní soudce musel takový krkolomný postup striktně odmítnout. A na tom právě bude záležet, na jak silnou reakci současný prezident narazí. Politická kariéra Miloše Zemana je tím ostatně lemována. Snažil se vždy jít na hranu ústavy a čekal, jaký odpor to vzbudí. Pokud dostatečný zpravidla od svých kroků ustoupil. Vzpomeňme jen situaci, kdy se zdráhal jmenovat svého někdejšího úhlavního nepřítele Bohuslava Sobotku, svého nástupce v roli předsedy ČSSD, předsedou vlády a vsadil na vzbouřence proti němu. Byla to také velmi nestandardní situace. Tento svůj zápas nakonec zcela prohrál a Sobotku jmenovat musel. Jiným případem byla jeho prezidentská vláda pod vedením Jiřího Rusnoka. Tam ale narazil pro slabost tehdejší poslanecké koalice jen na malý protest. V případě nejvyššího ústavního soudce je to o něco složitější, ale i v tomto případě by bylo nanejvýš třeba, aby právníci, co prezidentovi radí, upřednostnili spíše hledisko stability právního řádu. Předčasné jmenování by mohlo být lehce zpochybněno a rozhodoval by o tom zřejmě nakonec samotný Ústavní soud, kterého se to týká. To by byla už nejen nestandardní, ale spíše velmi trapná situace. Miloš Zeman by se definitivně zapsal do dějin jako politik, co způsobil těžko řešitelný ústavní problém. A o to snad přece jen nestojí.