Konec prázdnin přinesl hned první pozoruhodnou koaliční potyčku začínajícího politického podzimu. Vteřinu před jejich koncem zveřejnilo ministerstvo financí návrh státního rozpočtu. A ačkoli takto pozdní termín byl zdůvodňován potřebou se nejprve dohodnout, ministři Ivan Bartoš z Pirátů a Mikuláš Bek ze stanu hned za čerstva avizovali fatální nespokojeno s penězi přidělenými jejich resortům pro místní rozvoj a školství. Piráti dokonce nechtějí za takových okolností rozpočet vůbec podpořit. To by nebylo pro vládu zase tak fatální. Ve vládě i PS může rozpočet projít i bez Pirátů. A už jim také někteří vzkazují když nepodpoříte, odejděte. Hnutí STAN je podstatně zdrženlivější. Jeho případný nesouhlas by koaliční vláda už pocítila. Nic se ale nejí tak horké, jak bylo uvařeno. Ani Piráti zjevně z vlády odejít nehodlají a doufají ve změnu. Koalice obecně by asi nechtěla před jedněmi volbami a v očekávání těch hlavních se nějak ještě více destabilizovat proti v preferencích stále více vítězící opozici. Může se klidně stát, což už bylo též některými politiky naznačeno, že potřebné miliardy pro oba resorty se nakonec naleznou ve stále enormním schodku. Je už jedno, kolik jednotek miliard bude navíc. Poruší se tím sice slib drobné konsolidace, ale ministr financí může argumentovat to ne my, ale koaliční partneři nás zadlužily o něco více a je to daň za vládnutí s nimi. Přesto je kontroverze poučná. Jednak tím, že ministr financí Zbyněk Stanjura z ODS, který se prezentuje jako prvotřídní rozpočtový odborník, se ocitl v podezření, že sestavuje rozpočet hodně politicky. Resortům své strany a její koalice přeje. Ostatní vládní partnery škrtí. Navenek to tak opravdu vypadá a není to nějaké estetické a jednak to tak vyhlíží i s oněmi samotnými resorty, jakoby se stranicky dělily i vládní priority. A to je ještě více nepříjemné. Školství, ale zejména bydlení přece nejsou žádné starostenské nebo pirátské resorty. Jsou to velmi důležité oblasti pro celou společnost, a tedy i vládu. Školství si dala jako svoji největší prioritu. Pochází z něj ostatně i její předseda a jde o budoucnost země. To se vždy hodí připomenout. Ale bydlení je možná ještě důležitější. Nakolik jeho dostupnost je základní lidskou potřebou. Relativně vlastně důležitější než vzdělání, protože bez něj se prostě žít nedá. Je to spíše podmínka všeho ostatního. A ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš se zatím v této oblasti nemá věru co moc pochlubit. Když se mu ještě přičtou problémy kolem digitalizace stavebního řízení. A je ostatně příznačné, že se ho na vládní úrovni nikdo nezastal. Spíše byla znát jistá zlomyslnost, jak si Piráti naběhli v oblasti, která by měla být její hlavní doména. A nyní ještě hrozí, že nebude na spolufinancování i těch mála projektů podpořených EU. Přitom povinností celé vlády by mělo být zajistit dostupné bydlení zejména pro mladé. Je pravda, že pravicová vláda by měla užít spíše tržních principů než dotací. Jenže nemovitosti se stali zároveň velmi výhodným investičním artiklem, a to pak jde v ruku v ruce růst cen a výhodnost investice. ČR je v dostupnosti bydlení skoro nejhůře na tom v celé EU ani NATO. Ale existují nástroje. Jak se zdá, vláda jich užít nechce a nechává politicky slabého ministra se v tom utápět. Nezbývá než znovu drsně připomenout, že bývalý komunistický regulovaný režim padl před 35 lety z mnoha důvodů, ale jednou z podstatných příčin tehdejší nespokojenosti obyvatelstva, zejména právě mladých, byla totální nedostupnost bydlení, když se zcela vyčerpal a zadrhlo způsob jeho zajišťování v centrálně řízené ekonomice. Bydlení pro to zdaleka není jen nějaké zbytné okrajové téma pro nejslabší vládní stranu.