Názory a argumenty

Poslechněte si všechny sobotní komentáře s Petrem Schwarzem

Názory a argumenty

Poslechněte si všechny sobotní komentáře s Petrem Schwarzem
Petr Schwarz, moderátor a komentátor Českého rozhlasu Plus

Plus

Většina Slováků poptává pevnou ruku. Je to varováním i pro naši demokracii. Pavel je v Bruselu skoro stejně doma jako v Česku. S prezidentem Petrem Pavlem se na Hrad vrací respekt k menšinám. Se Zemanem na Hrad a pak do schodů v Dejvicích. Jak se mění ruské veřejné mínění. Čeho se Netanjahu bojí víc než protestů. Zdeněk Ziegler, knižní grafik a autor plakátů. 
Petr Schwarz

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.
  • Varování i pro naši demokracii. Slováci poptávají vládu silné ruky. Jak se s novým prezidentem Petrem Pavlem vrací na Hrad respekt k menšinám či co se změnilo v ruském veřejném mínění nejenom. Tato témata rozeberou v následující půlhodince Názorů a argumentů naši komentátoři. Příjemný a ničím nerušený poslech přeje Petr Schwarz Názory a argumenty.

  • U našich slovenských sousedů se objevil pozoruhodný průzkum. Podle něj nadpoloviční většina, konkrétně 52 % Slováků, souhlasí s následujícím tvrzením pro Slovensko by bylo dobré, kdyby mělo silného a rozhodného lídra, který se nemusí zatěžovat parlamentem a volbami. Průzkum zveřejnil slovenský Denník N. Provedla ho agentura Ipsos a rozebírá šéfkomentátor Hospodářských novin Petr Honzejk.

  • Ano, slyšíte dobře. Ve slovenské společnosti silně rezonuje volání po pověstné pevné ruce. No a z voličů pravděpodobného vítěze nadcházejících voleb, tedy strany SMER Roberta Fica, by uvítalo rovnou celých 70 %. Samozřejmě to neznamená, že den po volbách na Slovensku skončí demokracie. Tamní ústavní systém je robustní, ač ne tak jako český, například něm chybí Senát a Robert Fico není šílenec. Ovšem minimálně dvě závažná varování z toho plynou, a to i pro nás. Předně se potvrzuje teze, že demokracie může zničit sama sebe. Když mezi lidmi převáží mínění, že demokracie jako systém nefunguje, mohou svobodně vyjádřit ve volbách. A pokud se takto dostane k moci partaji nebo skupina partají, které jsou založeny na vůdcovském, v jádru antidemokratickému principu, mohou pak začít systém liberální demokracie postupně rozebírat. Zpravidla se začíná od svobodných médií, pokračuje se soudy, osekávání práv menšin, pokusy o změny volebního systému atd.. Jeden z příkladů, kam to může vést, vidíme v Maďarsku, kde se Viktor Orbán už opravdu parlamentem příliš zatěžovat nemusí. No a volbami už vlastně také moc ne. Vládne už 13. rokem. Tento vývoj, kdy demokracie postupně poničí nebo v krajním případě zlikviduje sama sebe, není vyloučen vlastně nikde. Není to vidím i na Slovensku, ale nemožné to není ani u nás v Česku, protože například Andrej Babiš se ve Viktoru Orbánovi vysloveně vzhlíží. Druhé varování plynoucí z aktuální slovenské preference autoritářství pak spočívá v tom, že nás informuje, že současná podoba demokracie opravdu není v nejlepší kondici dlouhodobě s jejím fungováním i u nás polovina lidí nespokojena. Podle rok starého průzkumu CVVM to bylo 48 % respondentů. A to nelze svést jenom na nějaké přirozeně autoritářské tendence. Většina lidí. Problém bude i v samotném současném systému. Vezměme si například, že prakticky každý rok se u nás konají nějaké volby komunálních, přes krajské, senátní, evropské, sněmovní až po prezidentské. Politici se musí prakticky nepřetržitě věnovat kampani a na samotné vládnutí není čas. Důsledkem toho je, že se řeší převážně jen akutní věci. Na nějaké koncepční změny, které by zemi posouvaly dál, většinou není prostor. Nelze se pak divit, že se systém řadě lidí jeví jako jeden velký zmatek, kde si každý z politiků snaží něco pro sebe rychle budovat, přičemž oni sami z toho nic nemají a země přešlapuje na místě. A tak začnou zvolna pošilhávat po systému jiném. Tak si ze slovenského průzkumu, podle kterého by většina tamních voličů uvítala pevnou ruku, by samozřejmě mohlo být ještě mnohem víc. Problematika demokracie a vládnutí je komplikovanější, než se dá postihnout v krátkém textu, ale celkově nejpodstatnější zjištění spočívá v tom, že liberální demokracie zejména v naší části Evropy, není ničím definitivním. Když se o ní nebudeme starat, promýšlet a přiměřeně reformovat, může se nám její podstata lehce rozplynout. Pak zní jak už leckde vidíme, může zůstat jenom prázdná forma, kterou pak budou ovládat ti, kteří se rozhodně v parlamentu nezakecají.

Ostatní také poslouchají