V dobách své vojenské kariéry v NATO jsem býval skeptický, co se týče role, jakou by měla hrát v zahraniční a bezpečnostní politice Visegrádská čtyřka, řekl nový prezident Petr Pavel minulý týden před svým příletem do Varšavy v dlouhém rozhovoru pro hlavní opoziční deník Gazeta Wyborcza. Podle něj se cituji Visegrád osvědčuje jako konzultační fóru v nejrůznějších otázkách. Nemyslím ale, že bychom měli jít ve směru hlubší integrace zahraniční a bezpečnostní politiky. Stanoviska Maďarska, Polska, ČR a Slovenska vůči Rusku vůči podpoře Ukrajiny se velmi liší konec citátu. Lze předpokládat, že jeho slova měl na stole ještě před společným jednáním polský prezident Andrzej Duda a že se mu nemuselo zrovna líbit, protože Polsko pod vládou Jaroslawa Kaczynského se snaží prosadit jako středoevropská mocnost a visegrádskou skupinu vnímá v této strategii jako svůj důležitý nástroj. V rámci EU je dnes spolu s Maďarskem černou ovcí a pro svoje ambice by potřebovalo spojence. Obě země se diametrálně liší, co se týče podpory Ukrajiny a pohledu na Rusko. Ve vnitřní politice si jsou ale velmi podobné autoritářské režimy, kde o všem rozhoduje jeden člověk a na ně jsou navázány všelijaké zbohatl lidské skupiny a jedinci, veřejná média. Rovnají se. Vládní vládní strana se snaží podřídit si soudy, ignorovaná opozice a rétorika jakési hráze křesťanství proti neznabohům. Svůj skeptický pohled na Visegrádskou čtyřku projevil Petr Pavlík už předvolební kampani. A není neznám. Právě tak jako jeho sympatie vůči Baltu má, s nimiž by si přál užší spolupráci a sblížení s Visegrádem. Naopak neskrývá svůj kritický pohled na Orbána. Ještě v rámci své kampaně jel do Maďarska setkat se s opozicí. V citovaném rozhovoru o něm říká, že tu nebude věčně a vyhýbavě se tam vyjádřil i k dnešní situaci v Polsku, která prý cituji, není dána jednou provždy. Jeho pohled je velmi racionální a vychází z reality, což ale neznamená, že by se překrýval s pohledem české vlády. Ta měla ve svém prohlášení naopak Visegrád jako jednu z priorit. Oficiální česká vláda Kaczynského a Orbánovi metody neschvaluje si špičkami ODS jeho Lipár tváří, které souzní s Kaczynského režimem a s dnešním Polskem. Důkazem budiž třeba blesková dohoda s polskou vládou ohledně polského dolu Turów znečišťujícího Liberecku, kterou nová Fialova vláda dohodla, sotva se ujala řízení státu. Jasným politickým poselstvím je také fakt, že čtyři poslanci, které má ODS v Evropském parlamentu, sedí ve stejné, mimochodem marginální, ale vlivné frakce konzervativců spolu spis Kaczynského a hlasují stejně jako oni. Visegrád není žádná pevná instituce, nemá žádné sídlo ani sekretariát. Je to volné sdružení sousedních států, které vzniklo jako vzájemná podpora pro vstup do EU a do NATO. A od těch dob hledá svou tvář. U Polska je jasné, že by mělo Visegrád rád. No jako jakousi protiváhu liberálnímu Německu a Francii. Navíc pod svou taktovkou. Takovou ještě početnější protiváhu se snaží vytvořit v rámci tzv. Trojmoří, to je 12 států od Baltu po Bulharsko. Nakolik se představy nového prezidenta Pavla u nedůležitosti Visegrádu promítnou do reálné politiky. Uvidíme časem. Zdá se, že podobný pohled má i ministr zahraničí Lipavský a jejich možná shoda by už mohlo něco znamenat. Dnešní Visegrád nám nic nepřináší. Ovšem je třeba mít na paměti, že v zájmu státu je třeba mít se sousedy dobré vztahy.