Francie má dva měsíce po volbách koaliční premiéra. Zatím ale nemá novou vládu. Je to cosi nebývalého. Francouz bývali zvyklí, že po volbách se nový premiér a jeho vládní tým objeví během pár dnů. Od červnových voleb je ale ve Francii politicky vůbec hodně věcí jinak, než bývalo. Všechno způsobili předčasné volby v červnu, které poprvé po mnoha desetiletích nevygenerovali jasnou většinu, ale čtyři. A tak turistické síly, z nichž žádná nemá většinu a zatím ani příliš vůli dohodnout se na kompromisech. Ve čtvrtek jmenoval prezident Macron nového premiéra Michela Barniera, což ale neznamená, že Francie má novou vládu. Tu teprve pár dní je z ústavu je a může to trvat dosti dlouho. Proč se prezident po mnoha konzultacích se všemi stranami a úvahách o různých jménech rozhodl pro tohoto politika. Dlouho hledal někoho, kdo by byl natolik přijatelný pro strany, aby mohli 3 1. příležitosti ne, vyjádřili nedůvěru a kdo by byl schopen sestavit funkční koalici. Nejdřív byla ve hře levicová kandidátka, ne politička Lucie. Kasty sektoru přišli čtyři levicové strany. Ty jako celek získali ve volbách nejvíc hlasů a slušelo si, aby dostali šanci jako první, byť to není prezidentova povinnost. Ukázalo se však, že by této kandidátce všechny ostatní strany vyjádřily okamžitě nedůvěru a levice nebylo s to přijít s jiným jménem. Hrál vabank Lucii kast nebo někdo jiný. Macron tedy levicovou obci zavrhl. Upřímně řečeno si nikdy nepřál. Levicový program by znamenal okamžité zrušení odchodu do penze ve 64 letech, jenž je pro něj alfou omegou jeho reforem a který tak těžce prosadil. Nakonec se prezident rozhodl pro Michela Barniera jako člověka, který má velkou politickou zkušenost, image talentovaného vyjednavače, konsensuálního a proevropského člověka. Od mladých let byl poslancem, několikrát ministrem, dlouho evropským komisařem a nakonec vyjednavačem Brexitu za Evropskou komisi. Prezident od něj čeká, že dát dohromady funkční centru pravicovou vládu, jež bude schopna se udržet, vypadala by vlastně podobně jako vlády posledních dvou let. Pro Barniera to ovšem bude kvadratura kruhu. Na jednu stranu musel prohlásit, že nebude pokračováním Macronových časů, ale přinese změnu, ale na druhou stranu nebudeme moci a pravděpodobně ani chtít dosavadní Macronovy reformy rušit, což si ale přeje spousta Francouzů. Zvlášť ten odchod do důchodu v Barmě patří ke klasické pravici, která jde z ve Francii, ale velmi slabá. Má nepatrných 39 poslanců z 577, takže nový premiér bude muset hodně lavírovat. Jeho jmenování vyvolalo odpor u levice, která říká, že jí Macron ukradl výsledek voleb, a už v sobotu protestovalo v ulicích. Její poslanci chtějí při první příležitosti hlasovat pro nedůvěru Barnierovi. Nového premiéra ale na rozdíl od jiných uvažovaných kandidátů neodmítlo šmahem Národní sdružení Le Penové, což lze vnímat tak, že se do určité míry stal jejím rukojmím. Barnierovi jmenování tak Francii nepřineslo příliš uklidnění a nelze vyloučit, že jeho vláda nebude mít dlouhé trvání. Ranní levice i krajní pravice budou mít zájem i destabilizovat. Ani jedna ani druhá síla ale nemá dost hlasů na to, aby prosadilo vládě nedůvěru. A pokud se Barnierovi podaří slepit politicky širší kabinet a dobře manévrovat parlamentu, může vydržet.