Názory a argumenty

Petr Holub: Windfall tax – konzervativní i levicová

Názory a argumenty

Petr Holub: Windfall tax – konzervativní i levicová
České peníze (ilustrační fotka)

Plus

Česko má konzervativní vládu, proto navrhuje konzervativní řešení problémů. Máme konzervativní rozpočet s konzervativním schodkem, a dokonce samo zvýšení daní je konzervativní. Řeč je přirozeně o návrhu rozpočtu na rok 2023 s deficitem 295 miliard korun. Zmíněné číslo je ovšem zavádějící, protože se v něm skrývají mimořádné příjmy 200 miliard, z toho činí plnou polovinu příjmy z nově zavedené daně zvané windfall tax.
Petr Holub

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.
  • Česko má konzervativní vládu, proto navrhuje konzervativní řešení problémů. Máme konzervativní rozpočet s konzervativním schodkem a dokonce samo zvýšení daní je konzervativním. Řeč je přirozeně o návrhu rozpočtu na rok 2023 s deficitem 295 miliard korun. Zmíněné číslo je ovšem zavádějící, protože se v něm skrývají mimořádné příjmy 200 miliard. Z toho činí plnou polovinu příjmy z nově zavedené daně zvané Wind kol. Tak se to se někdy překládá jako daň z neočekávaných zisků a o jejím zavedením začala jednat sněmovna. Tato daň si vysloužila predikát konzervativní, protože jí před více než 40 lety zavedla legenda evropské pravice, premiérka Velké Británie Margaret Thatcherová, skutečně odpovídá pravicovému pohled na svět vzhledem k tomu, že byla zavedena jenom na určitou dobu, případě Margaret Thatcherové šlo o jediný rok, případě současné české vlády půjde roky tři. Dlouhodobě se tedy daňová kvóta nezvýší. Nutno ovšem upozornit, že britská Wintershall tak s zasáhla pouze bankovní sektor, který těžil mohutné zisky ze zvýšení úrokových sazeb, které tehdy britská vláda použila jako protiinflační zbraň. Vláda Petra Fialy na doporučení šéfa Národní rozpočtové rady Mojmíra Hampla tedy opakovala stejný krok s jediným rozdílem, že dnes už o úrokových sazbách nerozhodují vlády, ale nezávislá centrální banka. Zároveň ovšem Fialův kabinet zdanil energetické firmy a v jejich případě by se dalo z konzervativního pohledu leccos namítnout. Vzestup tržeb nezajistila rozhodnutí centrálních úřadů, ale vývoj na volném trhu pod vlivem globálních změn. Právo odebrat zisk, který vláda nezařídila, je tedy do jisté míry pochybné. Na druhou stranu se ovšem připustit, že se tedy energií staly předmětem spekulací a stát musí své občany bránit. Wind Folta českém podání má ovšem jeden rys a levicových rozměr. Podle ministra financí Zbyňka Stanjury se její výnos rozdělí mezi domácnosti, aby ceny za energie nepřekročili dvojnásobek cen z první poloviny roku. Nejde jen o rétoriku. Vláda zavádí regulaci energetických cen s očekávaným nákladem 100 miliard korun. Až přestane, vím tak splatit. Pak bude nutné podle plánu regulaci zrušit. Není však jisté, jestli se toho současná vláda odváží například předvolebním období. Dokonce nelze vyloučit, že příští vláda využije navržený mechanismus v případě, že se osvědčí na stlačení energetických cen ještě hlouběji. V tom tkví základní problém celého rozpočtu. Zvyšuje dávky, přitom škrtí příjmy například ze spotřebních daní a dojde k deficitu 295 miliard ročně. V tom případě, že je ještě větší, schodek vykryjí mimořádné příjmy. Za takového stavu okolností nejde za konzervativní označit ani celý rozpočet, který už také čeká ve sněmovně na projednání.

Ostatní také poslouchají