O tom, že ČR krizové období nezvládla úplně dobře, se tak nějak všeobecně ví. Podle aktuálních výpočtů Eurostatu poklesla úroveň zdejšího domácího produktu loni na 91 % z evropského průměru. Stejný pokles nejméně o dva procentní body proti roku 2019 zaznamenalo pouze pět dalších evropských zemí. Tuzemce může utěšit, že k nim patří také sousední Německo a Slovensko. Ovšem jen tři země. Vedle Česka ještě Španělsko a Francie při té příležitosti vynaložili na boj s krizí tak ohromné částky, že se jich státní dluh zvýšil o víc než 14 % ekonomického výkonu země. Zmíněné státy se sice moc snažili, jenže jim to nešlo. A to otevírá otázku, kde se stala chyba. Při četbě materiálů týmu poradců NERV nelze přehlédnout, že věcný nesmyslem bylo snižování daní. V první řadě zrušení daně z nabytí nemovitosti. V plánu bylo, že se cena bytu sníží. Jenže ve skutečnosti vyrostla, protože po zrušení daňové povinnosti se víc vyplatilo s byty spekulovat. Těžko to mohlo někoho překvapit, protože právě proti spekulantům byla tato daň zavedena. V důsledku zamrzl trh s byty. Za druhé sporné také zrušení superhrubé mzdy, které přišlo ve chvíli, kdy úspory domácností rostly, protože vinou karantény nebylo kde utrácet úspory. Tedy roste ještě víc, což patřilo k hlavním důvodům, proč tuzemská inflace patří k nejvyšším v EU. Z dokumentu lze vyčíst i třetí pochybení, totiž rozhodnutí vlády uhradit zaměstnanců mzdové náklady za dobu, kdy nemohli z důvodu karantény pracovat. Tím se snížila jejich produktivita a poté se jí nepodařilo zvýšit. Z ní to jako abstraktní stížnost. Ovšem stejně se snížila produkce a tím vznikla nutnost zbavit se neefektivních pracovníků. Propouštění nedošlo, ovšem jenom z toho důvodu, že inflace srazila reálné náklady na mzdy. Zaměstnance sice dostali stejnou částku, po odečtení inflace to však bylo o 15 % méně než rok předtím a nikdo si netroufl říct o zvýšení nejnižší mzdy vedly k nižší spotřebě domácností, která se podle statistického úřadu stala hlavním důvodem, proč zdejší ekonomika loni v létě neustále narůstá inflace a propadla se do recese. Mzdy jsou ostatně hlavním zdrojem státních příjmů, tak jenom logické, že spolu s nimi se do schodku propadl i státní rozpočet. Ekonomika se řídí podle jednoduchých pravidel a není obtížné je následovat. Snížení daní může pomoci, pokud motivuje občany a firmy prospěšným aktivitám. Nevadí ani růst státních výdajů, když se státní peníze rozumně využijí a v odvodech poplatníků do rozpočtu vrátí. Inflace nevadí, pokud stejným tempem rostou mzdy. Tato jednoduchá pravidla tuzemské vlády a vlastně celá společnost ignorovali. Další vysvětlení, proč jsme ve srovnání s ostatními v krizi prozatím neuspěli, už není potřeba hledat.