Česko je v recesi. Už skoro jistě. Přitom zatím není vidět světlo na konci tunelu. Tak zhruba z nich věta, kterou ekonomové slýchají opravdu neradi. Přesto právě zazněla, když experti vykládali čísla o růstu ekonomiky za třetí čtvrtletí. Případě ČR je totiž nešlo o růst. Proti druhému čtvrtletí se ekonomický výkon propadl o čtyři promile a podle všech prognóz to nebude lepší ani v posledním čtvrtletí. Slůvko recese by mohlo zajímat i občany. Ve třech posledních případech totiž uvažovalo opravdu těžké časy. Poprvé zaznělo na přelomu let 2008 až 2009, kdy Evropu zasáhla finanční krize, podruhé v roce 2012, kdy se vrátila jí druhá, opravdu těžko snesitelná fáze. Další případ jsme zažili po vpádu covidové pandemie. Na žádnou z těchto příhod se jde vzpomíná dobře. A tentokrát nás čeká něco podobného. Podle banky Patria bude ekonomika oslabovat tři čtvrtletí po sobě. Ekonomické obrazy těžkých časů obvykle vzbuzují dojem, že Čechy zasáhla nezadržitelná ruka osudu. Bývá na tom hodně pravdy. České přece jen malou otevřenou ekonomikou. Světové potíže bankovního sektoru, dluhová krize Eurozóny, náraz dosud neznámé pandemie. Ve všech třech případech fakticky nebylo možné krizi odvrátit, jen se pokusit i přežít s co nejmenšími ztrátami. O stejné vysvětlení si říká tak je nadcházející recese. Drahé energie zasáhly celou Evropu. Bez výjimky probudili na celém kontinentě vysokou inflaci. Lidé přestali nakupovat a tím poslali podvodu celou ekonomiku. Tentokrát je ovšem na vysvětlení vnějšími vlivy jenom půl pravdy. Recese dosud nezasáhla EU jako celek. Některých zemích, jako je Švédsko, Litva nebo Portugalsko, dokonce ekonomika ani nezpomalil. A proč tedy trpí Češi? Třeba současnou recesi nezpůsobil jen ARO zvenku, ale také chyby vládní hospodářské politiky. Výčet podezřelých událostí začal v roce 2020, když vláda Andreje Babiše zavřela větší část ekonomiky než jiné země, a způsobila tedy větší propad, než bylo nutné. Následovala snaha zachránit, co se dá. Vedle mimořádných podpor k tomu patřilo zrušení daně z převodu nemovitostí a snížení daně z příjmu. A tím se na bankovních účtech českých rodin hromadily stovky miliard, které přirozeně vzbudily velká inflační očekávání. Očekávání se naplnila a tuzemská inflace patří k pěti nejhlubším v Evropě. Bezostyšnost obchodníků a strach spotřebitelů z drahoty v Česku také patří k největším, protože jinde nebyl výpadek maloobchodu tak prudký. Jinými slovy dnes nestačí pouze čekat, až se poměry samy napraví, nebo až po muže někdo shůry, až přijdou opravdu těžké chvíle, každý člověk, každý ekonomický sektor i společnost jako taková budou muset hledat vlastní cestu z maléru. Mohla by něco navrhnou také vláda, ovšem něco lepšího než při minulých recesích.