Návrh rozpočtu na rok 2023 předpokládá schodek 295 miliard korun. Přiblížil by se ke 400 miliardám, kdyby se do rozpočtu nezanesly mimořádné příjmy z emisních povolenek a z dividend státních firem, které budou napřesrok o 95 miliard vyšší než letos. Podle prohlášení odpovědných ministrů musí vláda mimořádnými příjmy pokrýt nečekané náklady státu v časech inflace, energetické krize. Pokud jsme, ovšem pokryje hlavně náklady na valorizaci penzí, jak se zdá z rozpočtové dokumentace, potom zmíněné vysvětlení nestačí. Mimořádné příjmy už v dalších letech nebudou, ovšem důchody nikdo nesníží. Zvýšit výdaje státu a nepokrytě příjmy znamená zvýšit dluh, který bude po mně někdo splácet. A to je pravý opak toho, co by měla činit konzervativní vláda. O tom svědčí konflikt, který se v uplynulém týdnu odehrál ve Velké Británii. Nová konzervativní premiérka Liz Trussová rozhodla, že zruší daňovou sazbu pro příjmy nejbohatších, která je na úrovni 40 %. Přirozeně se proti tomu postavila levice. Ještě hlasitěji však protestovali poslanci pravice, protože prý není konzervativní, když se snížení daní bude financovat půjčkami, a to po neomezenou dobu. Premiér to raději ustoupila a daně se snižovat nebudou. Teoreticky bychom mohli očekávat, že ve chvíli, kdy rozpočet dorazí do tuzemské sněmovny, tak se také zdvihne pokřik konzervativních poslanců z vládních stran a vláda se zahanbením stáhne svůj návrh zpátky. Návrh rozpočtu na rok 2023 však leží ve sněmovně už od pátku a zatím se nikdo neozval. Důvody jsou zřejmé z kontextu. Česko žije již pár měsíců v očekávání nevyhnutelné katastrofy, která zasáhne rodinné rozpočty prostřednictvím zdražení cen energií. Proto byla vláda pod tlakem, aby ceny elektřiny i plynu regulovala, aby zvýšila tzv. transfery obyvatelstvu. Těžko jí bude někdo z poslanců kritizovat, když volání lidu konečně vyslyšela. Upomínky na ideologii konzervatizmu si mohou dovolit blahobytní Britové. Těžko jim však mohou naslouchat Češi, kteří trpí nebo budou trpět nevídaný nedostatkem financí. Odkazovat se na těžké časy obvykle skrývá určitou míru pokrytectví. Nově vymyšlené výdaje rozpočtu často nejsou nezbytností. Stačí připomenout 19 miliard korun, o které se zvýší penze důchodkyním, protože prý to je spravedlivé. Počet státních zaměstnanců se zvýší o 8000. Náklady jejich mzdy rostou o sedm %, a to znamená, že se stát nehodlá ani v těžkých časech omezovat. Výdaje na nemocenskou včetně ošetřovného budou vyšší než v prvním roce COVIDu, když příštím roce se náraz pandemie neočekává, čelíme bouři. Na zásady není čas, a pokud to znamená posílení pečovatelského státu na náklady budoucí generací, pak se s tím nedá nic dělat.