Pozdní moderní doba se vyznačuje nadbytkem dat a analýz, které jsou k dispozici on. Potřebujeme je najednou životu, stejně jako rádio v kuchyni. Ráda ve vysílání hudba nebo mluvené slovo vytváří domácké prostředí pocit jistoty ve vymezeném prostoru, ve kterém se momentálně pohybujeme po domě. Nekonečná. Do toho jejich analýzy poskytují iluzivní jistotu, že svět máme z rukou a že ho ovládám, protože mu analyticky rozumíme, dokonce rozumím a jeho pohybu v každé vteřině takříkajíc on-line on-line existence má ale také své nevýhody. Svět se totiž neustále děje, tedy mění a na on-line vnímání tu vážný dopad a změny radikální sem a tam se množí, kumulují, až vytvářejí stres, který končí úzkostí ze změny, strachem z toho, že se zase něco změní k horšímu, přijde nějaká krize, upadneme do dalšího levelu. Jenže depresivní důsledkem prodlužované úzkosti. Krásným příkladem i on-line aplikovaná ekonomie a sociologie. Které média se neruší do denních reportáží, jejichž lidé šetří, utíkají se ke spotřebním náhražkám, bojí se investovat, ale i spořit, protože sotva tak vyjdou. Předloni nic neušetřilo 32 % domácností, letos už 38. Jenže ceny energií zase padají dolů, takže možná bude o trochu líp, i když nájmy určitě dolů nepůjdou a je lepší počkat. Určené teď čekají podobně jako ČNB. Sledují čísla létající sem a tam a v duchu věří, že to všechno nějak snad dobře dopadne. Do mise v tomto věčném on-line napětí nemyslel, že jsme v permanentní krizi. Pár procentních bodů dolů je v počtu domácností vlastně velmi malé číslo. Ale když se řekne propad, zvyšuje se negativní vnímání takové informace, když si to děje na denní bázi. Já si těžko ubránit rostoucí najdete teď civilizační neuróza. Nárůst krize opticky zvětšuje, takže každé drobné zhubnutí se považuje pomalu za katastrofu. Zbavit se této těkavosti nemohou ani politici, kteří na základě neurotických on-line informací reagují na neurózu obyvatel, kteří žádají okamžitý on-line zásah od politiky, která čeká se na tom stejně jako všichni. Kruh se uzavírá. Úzkostná společnost plná strachu z dění se propadá do sebe. Jistě, je to trochu přehnané, ale realita je z velké části taková. Přeháním jenom proto, abychom si toho všimli a vedl on, došlo, že nemůžeme řídit svět v každé vteřině, že změna je spíš známka života než sociální katastrofa a že vejce za šest a máslo za 60 nejsou cenovky chudoby. Na všechno opravdu není potřeba vědecká analýza, protože ta, jak známo, spíš tím slovenské punkové kapely svobodná Evropa dokázala. No víte co? Dostáváme se pak do směšných situací. Je sem rychle režijek, při rýmě smrkat a lehčí dýchací cesty. Jak otáčet termostatem nebo zda větrat rychle nebo pomalu, aby nebyla zima. Nebo že když budeme 30, nemůžeme jen tak. Každý měsíc vydává 35. I on-line komunikace potřebuje filtry a vypínání, jinak ztrácí onu roli rádia, které vytváří jistot. Čistění řečeno, úzkost ze změny je odvrácenou stranou jistoty, že máme svět ve svých rukách a že ho můžeme rozumně řídit. Nekončící on-line analýze se nakonec stanou ne určitým ulehčením, jehož zůstává buď pozitivní, ale většinou hlavně negativní emoce. Jak z toho ven? Jak se zbavit permanentní úzkosti a žalu? Zkuste někdy vypnout své analýze rádia. Zkuste si v kuchyni jen tak na chvíli zapískat.