Názory a argumenty

Ondřej Konrád: Masakr u poražených a podstatní „chvilkaři“

Názory a argumenty

Ondřej Konrád: Masakr u poražených a podstatní „chvilkaři“
Tünde Bartha (uprostřed)

Plus

V řadách neúspěšného prezidentského kandidáta nezůstává kámen na kameni a můžeme jen hádat, co to věští. Neboť odchod tří osob pro Andreje Babiše dlouhá léta veledůležitých, strůjce triumfálního volebního vítězství hnutí ANO roku 2017 Marka Prchala, šéfky Úřadu vlády za Babišova premiérství a pak prezidentské kampaně Tünde Bartha a mluvčího Josefa Vořechovského možno vnímat různě. 
Ondřej Konrád

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.
  • V řadách neúspěšného prezidentského kandidáta nezůstává kámen na kameni a můžeme jen hádat, co to věští, neboť odchod tří osob, pro Andreje Babiše, druhá léta veledůležitých. Strůjce triumfálního volebního vítězství hnutí ANO roku 2017 Marka Prchala, šéfky Úřadu vlády za Babišova premiérství a pak prezidentské kampaně Tünde Bartha a mluvčího Josefa Vořechovského možno vnímat různě. Za prvé Babiš jejich výkony prostě zcela zklamán, a tak spolupráce končí. Ale za druhé na chybující tým lze před příznivci zároveň neslavnou porážku, jak se říká, hodit. Jako by Babiš neměl vlastní hlavu a nemohl tedy rázně zamítnout nápad absurdně strašit voliče válkou a kreslit soupeře, co by po ní naopak lačnícího. No a konečně za třetí je také možné, že masakr v nejvyšším patře štábu předznamenává Babišův ústup z politiky, ať už jenom na čas a třeba i z poslanecké lavice nebo což je přece jen nepravděpodobné trvale. Nechci s tím však do osmého února láme příslovečně hlavu nějaký kůň. My s hlavami menšími v klidu počkáme na výstup z rokování předsednictva. Ano, na něž také Babiš tajnůstkářsky odkazuje dotěrná média. To ve vítězném táboře samozřejmě krev neteče, ale ještě pořád trochu proudí euforie a je zřejmé, že klíčové figury bere Petr Pavel na Hrad sebou. Jak se jim bude dařit, se uvidí, neboť jednou věcí je vzrušující jízda na hřbetu volební kampaně a zcela jinou úřadování v poněkud mramorové instituci, již chtěj nechtěj. Prezidentská kancelář je, respektive nemůže nebýt, jak kdysi zjistil i uvolněný Václav Havel a postupem času se také po hradčanský chodbách přestanu jezdit na koloběžkách. A zatímco komentátoři, sociologové, publicisté atd. pomalu skládají Pázler zobrazující dost přesně, proč volby dopadly, jak dopadly. Bylo by namístě připomenout, že patrně rozhodující podnět k tomu dali protestní akce spolku milion chvilek pro demokracii, na kterých během roku 2019 prvé menší se konaly už dřív a organizátoři teprve sbírali zkušenosti, dával stále větší počet lidí najevo stále větší nechuť vůči premiéru Babišovi coby spolupracovníkovi StB, ke kauze Čapí hnízdo, k jeho vládě držené u moci komunisty, k jeho mocenskému paktu s prezidentem Zemanem nebo k čerstvě instalované a kde čemu se ochotně jevící ministryni spravedlnosti Benešové. A když přestalo stačit zaplněné Václavské náměstí, chvilkaři si troufli na Letenskou pláň a 23. června se tam sešlo a sjelo skoro 300000 lidí z celé republiky. To vyráželo dech a ve vzduchu se jiskřilo. Pro mladší generaci, která nezažila listopad 1989, šlo navíc o zlomový impulz k zájmu o politiku nebo aspoň o volby. A rovněž mladší a docela charismatičtí vůdci spolku Mikuláš Minář a Benjamin Roll hned po prázdninách nesmlouvavě vyzvali tak řečené demokratické strany, aby do příštích voleb spojili síly. Pak se sice přivalila pandemie, masové sešlosti museli ustát a na spolek se pozapomnělo, ale doposud roztříštěná opozice kupodivu nikoli a po volbách 2021 se tak mohla ujmout vlády a na gigantickou Letnou a na milion chvilek pro demokracii vůbec si musel kdekdo vzpomenout i letos v lednu. A jestli ne, měl by dodatečně.

Ostatní také poslouchají