I rocková hudba je nedílnou součástí života mladé generace a naší kultury. Její texty však musí být především dobré. Měla by se vyznačovat zpěvností, přitažlivými hudebními nápady, textově vycházet melodie řeči českého a slovenského jazyka. Obsah nesmí být vulgární, odpuzující, propagovat to, co je cizí naší společnosti a život u převážné většiny mladé generace, která žije v podmínkách životních a sociálních jistot a ve své většině se také na vytváření těchto podmínek, na výstavbě naší společnosti aktivně podílí. Proto má také právo, aby jejich vědomí nebylo otravováno tím, co se za kulturu či umění pouze vydává, ale skutečným kulturním hodnotám je na hony vzdálené. Potud citát památného článku Nová vlna se starým obsahem týdeníku ÚV KSČ tribuna z března 1983, tedy právě před 40 roky. Pod denunciací. Tím útokem mohutné ráže proti rockové muzice a ovšem také diletantským blábolem byl podepsán neexistující Jan Krýzl. Skuteční, zřejmě kolektivní autoři zůstávají dodnes neznámý. Že šlo o text na objednávku k zadupání rockového hnutí, které se přes normalizační překážky začalo mít s vynalézavou tvořivostí čile k světu, bylo evidentní. Článek přitom házel i jen podle neobvyklých názvů skupin a úryvků textů vše do jednoho pytle. Nové vlny, údajně sofistikovanější verze nihilistického Pánku imperialisty k nám diverzní importované se svým starým obsahem, tedy revolty proti establishmentu. Což bylo komické, protože pokud se západní rok politicky angažoval, pak vždy odleva. Autoři v tom měli, lidově řečeno Magala, jsou, ale nebezpeční. Byli hlavně pořadatelům a zřizovatelům skupin. Každá musela mít nějaké razítko, aby mohla veřejně vystoupit, se totiž sugestivně ptali, jak to, že na hudebníky dostatečně nedohlížejí, nevychovávají je, případně na jejich proti společenské tendence neupozorňují. Vždyť tak cituji hrubě porušují zásady socialistické politiky a vědomě či nevědomě slouží cílům, které sleduje třídní nepřítel. Takové výhrůžky se samozřejmě instituce aspoň na čas zalekli. Tribuna uspěla, ale mezitím se zkraje zaskočené kapely rychle přejmenovali, našli si jinou střechu nad hlavou a leckdy i přitvrdili. Jako by jim bylo fuk, že jsou v hledáčku StB, která navíc záhy zjistila, že tribuna posloužila medvědím způsobem a je třeba to nějak urovnat. Do rockové pře se coby arbitr vložil SSM včetně týdeníku Mladý svět. Zákazy byly postupně odvoláváni a svazáci koncem dekády pořádali pražské Rock fest i kde zněly věci, ze kterých by na pana Krýzla, kdyby existoval, museli mdloby anebo by sahal po revolveru. To už se ovšem ve východní Evropě lámaly ledy a na články slovníku jako za protektorátu proti swingu, za stalinismu vůči jazzu nebo v novodobé éře protiraket Uralu jaksi nebyla doba. To ale neznamená, že si legendární novou vlnu se starým obsahem, svým způsobem signalizující konec bezradné totality, nemáme připomínat. Už proto, že by za určitých podmínek nějací noví králové, byť třeba ne kvůli ruskému roku, zase jistě ochotně vyšli na světlo. Na pár lehce zakuklených bychom tu a tam narazili i dneska se starým obsahem.