Když politici mluví o tom, kde by měl stát ušetřit, takřka všichni automaticky řeknou na úřednících, výrazně snížíme jejich počty, slibují. Aniž se ovšem následně cokoliv stane, nedivme se. Svědčí to totiž o dvou vadách fungování české státní správy. Předně když nějaký politik mluví o snižování úředníků, jaksi automaticky by to v nás mělo vzbudit podezření. Můžeme se vsadit, že s prominutím jen plácá. Rozhodně nemá, nebo ji, aspoň neukázal, analýzu toho, na kterých úřadech je přezaměstnanost a kde konkrétně by tedy chtěl údajně zbytečná pracovní místa zrušit? Tím nemá být řečeno, že taková přebytečná místa neexistují? Určitě ano, jen to prostě nikdo s jistotou neví. A za druhé najdou se politici, kteří by chtěli úřednická místa rušit plošně. A to je snad ještě horší nápad. Je totiž evidentní, že někde sice může být přezaměstnanost, jinde ale lidé zoufale chybí a stát kvůli tomu agendy, které od něj očekáváme, nezvládá. Dobře to ukazuje současná energetická krize. Je zřejmé, že Česko se musí odstřihnout od dodávek ruských energií i kvůli bezpečnostním, nikoliv jen ekologickým důvodům. Bude to samozřejmě stát velké peníze, ale jde o investice, které se udělat prostě musí. Kde na ně vzít? Částečně si na ně stát musí půjčit, to je jasné. A koneckonců půjde o velmi dobře vynaložené prostředky. Jenže není půjčka jako půjčka. Nabízí se ta od Evropské komise za mimořádně výhodných podmínek dostupná všem zemím EU. Anebo si Česko může půjčit po vlastní ose, standardně na trzích. Když zvolí první možnost, ušetří na splátkách úroků možná přes 10 miliard korun ročně. Čistě finančně je volba jasná. Proč tedy Česko o tuto evropskou půjčku stále nepožádalo? Protože si teprve musí udělat analýzu, jestli tyto peníze ve stanoveném termínu dokáže utratit. Jak řekl Hospodářským novinám lidé, kteří na této analýze pracují, stát má velký skluz například ve schvalování dotací na instalaci obnovitelných zdrojů. To absolutně není o nějaké lenosti úředníků, ale prostě o tom, že jich je na tuto činnost málo. Stíhat prostě nemohou. Svědčí to jednak o tom, jak hloupý byl postoj řady českých politiků, kteří před ruskou invazí odmítali obnovitelné zdroje čistě kvůli svým vlastním ideologickým předsudkům, a pak o tom, že v některých oblastech potřebuje stát naopak posílit, nikoliv zeštíhlit. A dávat bychom mohli další a další příklady. Proč třeba vládě tak dlouho trvala příprava úsporného energetického tarifu? Například proto, že stát neumí využít spoustu dat, která přitom má k dispozici. Aby to bylo možné, byly by potřeba velké investice do digitalizace státní správy, ale dávat peníze právě do ní, to politicky není populární. Když tedy někdo tvrdí, že by plošně seškrtal počet úředníků na všech ministerstvech nebo úřadech nebo že omezí státní výdaje tzv. na byrokracii. Nelze to považovat za nic jiného než za neinformovaný populistický výkřik. Dokud nepředloží jasnou analýzu, kde jsou škrty opravdu potřebné, nelze mu věřit.