Mělo to být naposledy naposledy, co na hodinách posouváme ručičky kvůli letnímu času. Ale odpůrci změn mají smůlu. Ještě možná roky se na tom nic nezmění. Zdálo by se, že není nic jednoduššího odpovědět na otázku, zda si střídání letního a pásmového času přejeme a pokud ne, tak který na našich hodinkách zůstane. Jednoduché dvě otázky, jejichž zodpovězení by se změnilo v pravidlo platné v celé EU. Její státy se dokáží shodnout na náležitostech etikety na potravinách nebo na grafických symbolech pro benzin a naftu. A dokonce se pokusí zkrotit takové věci jako mobilní operátory. Ale na jednoduché otázky kolem času shodu nenašli. Respektive nedohodli se na té druhé, jak by měl vypadat budoucí časový model EU. A tak platí staré pravidlo než udělat ne jistou změnu, radí vše nechat při starém. V tomto případě se nelze schovávat za to, že všichni, kdo mají ruce a nohy, řešili nejdříve COVID a teď dopady války na Ukrajině. Ta totiž paradoxně může podpořit zachování změn času. To proto, že experti říkají, že dopady změn na úsporu energií jsou minimální, nikoli, tedy nulové. Tudíž i malá úspora právě teď svou roli hrát může. Háček je jinde. Politici pochopili, že průzkumy lákavě naznačují, že velká část populace je pro konec střídání času. Je to ale ta otázka číslo dva, u kterého času zůstat. Část lidí by ráda zachovala letní čas, další by zůstali u pásmového a někteří dokonce nechali střídání. A tak každé rozhodnutí v tom druhém tématu část lidí naštve. Do toho se národním vládám moc nechce. Tím spíše, že někdejší představitelé Evropské komise rovnou řekli my máme řešit zásadní záležitosti a u těch méně důležitých být zdrženlivější. Ať se tedy každý stát dohodne se svými sousedy a pak nám to oznámí. No a protože skoro každý soused má zase soused a dohodnou se všichni. Pak se to v Bruselu přepíše a stanoví, jak velká bude tabule na hranicích informující o časovém zařazení toho kterého státu. Tak trochu mi to připomíná císařskou korunu, která zdobí vrchol věže justičního paláce v Brně. Když vzniklo Československo, vznikl také pokyn odstranit připomínky Habsburků. Mizely sochy, pamětní desky, mizely i ty koruny. Tu brněnskou mnoho lidí neznalo a ti, kteří o ní věděli, tak také tušili, jak složité by bylo sundat, a tak se tvářili, že není. Zůstala tam dodnes. Posuny času jsou taková nechtěná korun. A proč jsem dávat? Když přidá práce, dáme najevo, že ji odstraníme. Ale když to nikdo neudělá, taky se vlastně nic nestane. Před sebou teď máme dalších pět měsíců středoevropského pásmového času. Podzimní posun je pro mnoho lidí ten příjemnější. Kolik takových pěti měsíců ale bude třeba, aby nezvládalo. Alibistické mlčení ale zaznělo pro mnohé nepříjemné konstatování tak to prostě necháme tak.