Názory a argumenty

Marek Hudema: Letošní trend – tichá rezignace v práci

Názory a argumenty

Marek Hudema: Letošní trend – tichá rezignace v práci
Syndrom vyhoření (ilustrační foto)

Plus

Tichá rezignace v práci, neboli anglicky quiet quitting, se stala trendem letošního roku. Zejména mladší lidé, ti kteří se narodili po polovině 90. let, si uvědomili, že práce není všechno. V průběhu covidových uzávěr zjistili, že jsou tu i jiné hodnoty: rodina, přátelé, koníčky. Ne jen honění se za kariérou.
Marek Hudema

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.
  • Tichá rezignace v práci neboli anglicky Kuvajt, Peking se stala trendem letošního roku. Zejména mladší lidé, ti, kteří se narodili po polovině 90. let, si uvědomili, že práce není všechno. V průběhu covidových uzávěr zjistili, že jsou tu i jiné hodnoty. Rodina, přátelé, koníčky nejen o ní se za kariéru začali v práci dělat jen to, co je nutné, a výsledkem je pád produktivity práce mnoha zemích. Aspoň takto podávala část médií. Jenže zdaleka nejde jen o střet starých workoholik a mladých lenochů z generace. Z té také o to, že část zaměstnanců se vyčerpala v době epidemie COVIDu a mnozí dokonce trpí vyhořením. Další o zaměstnání kvůli covidovým uzávěrám přišli a pracují jinde, kde se teprve zaučují, a jejich výkon je tak zkrátka nižší. Ještě dalším nedával jejich práce smysl. Chtějí zaměstnání zábavnější, cvičí, jistotou, nebo zkrátka jen jiné. Rezignují tak na snahu v práci, která je už nebaví. Nejviditelnější je to přitom právě u mladých lidí. Mezi nimi trendem hledat v práci nejen peníze a využití svých schopností, ale také možnost, jak zlepšit svět. Zároveň průzkum mezi zaměstnanci, které už léta dělá ve Spojených státech firma Gallup, ukazují, že tichá rezignace se týká i starších lidí a je tu s námi velmi dlouho. A víc % zaměstnanců, kteří se takto chovají, se poslední léta v podstatě nemění. Lidé, kteří rezignovali na snahu v práci co podle gelu, přitom ti, kterým se jejich nadřízení moc nevím, ti, které zřejmě nečeká povýšení nebo pořádné zvýšení platů ani za mimořádné výkony. Tak proč by se tedy měli moc snažit? Můžeme si tipnout, že jde typicky třeba o státní úředníky a zaměstnance firem v nepříliš prosperujících odvětvích ho třeba také o matky malých dětí či zaměstnance před důchodem, a které se nadřízení často dívají jako na lidi bez perspektivy. Manažeři, kteří jsou tak Vítkovicím fakticky zodpovědní, přitom nadávají na přístup zaměstnanců a varují, že to způsobuje problémy v celé ekonomice, což není podle statistik vůbec jisté. Navíc a opravdu manažer nějaké právu svému podřízenému vyčítat, že dělá jen to, co má v pracovní smlouvě a nechce pro firmu pracovat zdarma? Navíc?