Donedávna se Fialův kabinet chlubil deštníkem proti drahotě a dušoval se, že nikoho padnout nenechá. V bouřích, jimiž prochází naše hospodářství, působilo čekání na vládní podpůrná opatření jako věčnost, ale nakonec na lepší časy světlo. Po pětitisícovce rodinám došlo i na speciální energetický tarif a zastropování cen energií pro domácnosti i většinu firem. Ve Strakově akademii si odfajfkovat důležitou položku a vrhli se vstříc čerstvým dobrodružstvím. Nic dobrého ale nevěstí. Ministři se totiž rozhodli vrátit k šetření a snižování rozpočtových schodků. NERV jim naservírovala pestrou paletu nástrojů na příjmové i výdajové straně. Kabinet mezi nimi ale věren opatrnosti českých politiků a jejich neochotě pouštět se do komplikovaných úkolů, upřednostňuje ty škrtací, jež jsou administrativně nejsnazší. Hovoří se třeba o odpískání slev na veřejnou dopravu nebo o omezení státní podpory u stavebního spoření. Tyto položky by ještě s přimhouřením oka šlo označit za nadstandardní a vhodné do příznivějšího ekonomického počasí. Jenže mlhou jsou obestřeny i další mnohem významnější rozpočtové položky, například podpora v nezaměstnanosti. Prý je příliš štědrá a měla by jít dolů. Od politiků odprava doleva slýcháme, že práce se má lidem vyplatit, aby dobrovolně nekončili na dávkách. Možná jste si také mysleli, že nejrychlejší cesta k tomuto cíli vede přes slušné platy a mzdy. Vláda si ale vybrala jinou a má spadeno na osekávání podpory. Bohužel v době, kdy země stojí na prahu recese a firmy avizují zastavování či omezování výroby, případně její přesun do ciziny. Na pořadu dne je tudíž propouštění. A poněvadž se nacházíme v éře nejistoty, stát by měl být občanům významnější oporou, než že jim jen strčí do ruky žebráckou hůl. Ztráta práce a nutná podpora musí děsit především mladé rodiny s dětmi, kde výpadek jednoho příjmu může být existenčním problémem. Přitom právě starostí o rodiny s dětmi se politici před volbami zaklínají nejvášnivěji. Pak ale nedává smysl ani další nápad, a sice snížení a zkrácení čerpání rodičovského příspěvku, argumentuje. V Evropě nejvelkorysejší by měli ministři rychle polknout. Nebo se chtějí vymlouvat na úkaz, na nějž bychom ve skutečnosti měli být pyšní. Či snad už není prioritou? Únik z demografické pasti a podpora porodnosti. Ještě jedné kategorii voličů se strany rády vlhko. Co jí jsou i senioři. Předsedu Národní ekonomické rady vlády Mojmíra Hampla zajímá víc nálada trhů než občanů. Může proto tvrdit, že i důchody musí dýchat s ekonomikou, jinak budeme hromadit neudržitelné výdaje. Jinými slovy, když klesá životní úroveň ostatních občanů, měla by klesat i seniorům. Ministr financí Zbyněk Stanjura už před časem zmínil možnost úpravě valorizačního mechanismu. V takové situaci příliš neuklidní ani závazek Petra Fialy, že věk pro odchod do penze se v tomto volebním období zvyšovat nebude. Premiér po nástupu do funkce po ministr chtěl, aby veřejnost nezatěžovali svými úvahami a prezentoval jen to, na čem se koalice dohodla. Ty doby jsou zjevně pryč. Těžko si totiž představit, že by se proti snižování komfortu mladých rodin či seniorů nepostavili některé koaliční partaje, hlavně Piráti a lidovci. Není skutečně spíš na čase přemýšlet o posilování rozpočtových příjmů a zaměřit se na ty, kteří nepatří k nejzranitelnějším skupinám. Posláním vlády je dbát o sociální smír. Kdyby nás dovedla jen z deště pod okap z Alby za své raz dva a s ním další kus důvěry občanů ve stát a demokratickou politiku.