Jde do tuhého. Co nevidět se ukáže, kdo ze zájemců o prezidentskou funkci je 100. Obstát v osobních soubojích, kampaních i antikampaň nich teď musí přesvědčit, že dokáží víc než se jen hezky usmívat. Všechny čekají drsné tři měsíce a ještě mrazivěji bude foukat na vrcholu ústavní pyramidy, kam se jeden z uchazečů vyšplhá. Prvním testem je posbírat 50000 podpisů občanů pod samotnou nominaci. Přibývá kandidátů tvrdících, že mají splněno. Jenže být tak tomu nemusí. Někdo může splakat nad výdělkem při přezkumu podpisů. Někdo se třeba jen bajkami snaží zvýšit hodnotu svých pomyslných akcií. Oč pohodlnější je říci o podpis 10 senátorů nebo 20 poslanců, zatímco ve finále kampaně bude záležet především na schopnosti srozumitelně formulovat hodnotová a politická stanoviska a obstát s nimi v debatách před zapnutými mikrofony. V současné fázi se pátrá po kostlivcích ve skříních. Pytle se minulost, majetkové poměry i rodinné vztahy. Josef Středula například musel odtajnit svůj plat odborového předáka, jinak by se uchytil. A pomluva, že bere čtyřikrát tolik. Petra Pavla zase dohnali hříchy mládí. Ve své kampani se opírá o armádní generálskou hodnost, ovšem už méně se věnuje době, kdy byl cvičen na špiona. Někdo si řekne no a co zpravodajské služby používají všechny vlády. Jiný ale připomene, že někdejší komunista Pavel sloužil totalitnímu režimu. Někteří spolužáci svědčí v Pavlu v neprospěch, jiní ve prospěch. On sám opakuje, že o jeho polistopadovou kariéru u armády demokratické republiky se zasloužil bývalý politický vězeň a že byl pečlivě prověřován i před tím, než začal ve špičkové pozici pracovat pro Severoatlantickou alianci. Bůhví co ještě vyplave, zvlášť když ani některým historikům není cizí aktivismus, ve střehu by měl být hlavně každý, kdo nabyl plnoletost ještě před listopadem 89. Tam se ale spory o minulost hrabou na pitvu soukromí. Sotva se začalo spekulovat, že by kandidátem hnutí ANO mohl být místo Andreje Babiše Martin Stropnický, do děje se vložila jeho exmanželka Veronika Žilková, která využila své atraktivity pro bulvár a rychle veřejně podpořila Danuši Nerudovou. A poněvadž Andrej Babiš se ne a ne rozhoupat, aby řekl jasné ano nebo jasné ne. Může nakonec hnutí ANO okopírovat strategii vládní koalice a ve volbách pouze držet palce některému z občanských kandidátů. Babiš dosud těžil ze své známosti, takže mnozí předpokládali, že pro něj nebude obtížné na poslední chvíli naskočit do rozjetého vlaku. Nyní už ale i jeho někdejší příznivci začínají mít pocit, že na manažera, za jakého se vydává, je až podezřele nerozhodný. Sociologové sice změřili, že ve druhém kole by Babiš mohl narazit stejně jako senátní adepty jeho hnutí. Přesto není radno tyto odhady přeceňovat. Proměnných, na nichž záleží, je spousta a nepatří k nim jen volební účast, schopnost pracovat s emocemi nebo dojem voličů z diskusí těsně před rozdáním karet. Jan Fischer, Karel Schwarzenberg a Jiří Drahoš by mohli vyprávět. Přesto jedna věc nehraje do karet ani Babišovi, ani již ohlášeným partajním zájemcům. Občanští kandidáti se tentokrát mnohem víc než jejich předchůdci pokoušejí dosáhnout i na předpokládané voliče soupeřů. Pavel s Nerudovou se přinejmenším některými názory posouvají doleva, Středula zase doprava. Souboj bude atraktivní, ať už se k němu nejsilnější opoziční strana postaví jakkoliv. Jako základní podmínka úspěchu se ale už dnes jeví zametený vlastní práh.