Označení za extremistu se dosud Tomio Okamura bránil jako čert kříže. Co když je ale brzy bude ochotně akceptovat nebo i sám šířit. Vždyť hájit krajně pravicové kód jeden ode dna náročnější pro všemocné tradicionalisty, národovce a konzervativce. V Česku není kam šlápnout a houstnoucí konkurence se už promítal do volebních modelů Bay výsledků. Zisk jediného evropského mandátu musel šéfa Svobody a přímé demokracie vylekat. S takovou může SPD brzy zmizet i ze sněmovny. Ostatně některé průzkumy preferencí již naznačují, že by ji mohla za rok opět předstihnout jak přísaha s pomocí motoristů, tak i komunisté. A Okamura tudíž položil cihlu na pedál. Běžné tažení proti Fialově vládě v čerstvé kampaní doplnil euro hamburgery s červy a hlavně zakrvácený muž a muž černé pleti s nožem v ruce, u jehož fotografie se vyjímají slogany. Nedostatky ve zdravotnictví nevyřeší chirurgové z dovozu a stopa migračnímu paktu EU. Dalo se to čekat poté, co před evropským kláním vyrukoval s lodí plnou uprchlíků Andrej Babiš, musel jít Okamura ještě dál zcela za hranice vkusu a slušnosti. Mohl by také být v konfliktu s trestním zákoníkem, který pamatuje i na toho, kdo veřejně podněcuje k nenávisti k některému národu, rase, etnické skupině, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob nebo k omezování práv a svobod jejich příslušníků. Na druhou stranu regulace obsahu politické reklamy u nás prakticky neexistuje. Zakládáme si na volné soutěži i svobodě slova a cenzuře se bráníme, aby pak jednou nepoužili autokraté proti demokratům. Proto Okamurovi nepochybně projdou i tyto podpásovky, aspoň už naplno přiznal barvu. Ani ve vztahu k EU se již SPD neskrývá za referenda. Výmluvný je nedávný status poslance Jaroslava Foldyny na sociálních sítích. Stojí v něm zahájení olympijských her demonstrovalo, že dnešní západ je zvrácenou společností, fascinovanou hnusem a sexuálními úchylkami. Nevím, jak vy, ale já na takový západ patřit nechci. Mohli bychom politikům SPD oplácet uštěpačnými poznámkami, jako že jejich představa západu se zjevně překrývá s idejemi německé AfD, v níž není nouze o obhajobu nacismu a se kterou založili europarlamentní frakci Evropa suverénních národů. Nemá to však smysl. Výsledek by byl stejný jako u diskuse s domovnicí. Nepropadejme ale ani naději, že se SPD antisystému vím voličům okouká a ti nad ní kvůli nulovým politickým výsledkům zlomí hůl. Když jedna radikální partají uhyne, v bytě ji nahradí několik nových. Vedle ostřejší rétoriky se pokouší Okamura zachránit krk také integrací. Již dříve se spojil s trikolorou. Čerstvý asi plácal i s Jindřichem Rajchlem a jeho projektem pro na němž ještě nedávno nenechal nit suchou. Ani to však SPD nemusí k úspěchu stačit. Zvlášť když se protestně a tentokrát i protievropsky naladěnému elektorátu vemlouvá hnutí ANO. A jelikož má naději na návrat do Strakovy akademie, klidně i za přispění Roberta Šlachty, Petra Macinky a Filipa Turka. Je dost pravděpodobné, že nespokojenosti nebo též zlosti překypující volič sedí na tyto koně. Obchodníci s hněvem a nenávistí mají podobnou životnost jako podvodnice na internetu. Zazáří, vytěží za své slávy co mohou, a pak jsou nuceni zavřít krám a jejich flek zaujmou nový Vykukové se starými ta zemi. Proto bychom se měli soustředit především na obsah lží a polopravd, což znamená nezavírat oči ani před běženci, ani před Green Deal m, nýbrž hledat způsoby, jak migraci rozumně regulovat a jak doplnit opatření na ochranu klimatu sociálními polštáři. Pokud je někde prostor pro strategickou komunikaci státu, je to právě zde. Místo toho ale budeme spíš nuceni sledovat, jak s Tomiem Okamurou zápasy v bahně jeho podobně střižení vyzyvatelé.