Pokud jde o úmysl, je člověk vždycky velkorysý, ale má-li jej uskutečnit, je to jiné, napsal kdysi Erik Murphy. Jarmark. Dokladem této myšlenky je i naše česká přímá volba prezidenta republiky. Na počátku byl ušlechtilý záměr vyhovět veřejnému mínění a vložit výběr hlavy státu do rukou všech občanů, aby se posílila jejich loajalita k ústavnímu systému a zvýšil zájem o politiku. Pro samotné kandidáty potom byla zformulována poměrně vstřícná pravidla a v některých ohledech dokonce chybí mantinely úplně. Jenže stejně jako pořádek dělá přátele, tak zmatek a chaos plodí pouze neporozumění a konflikty. Začátkem října to bylo 10 let, co přímá volba prezidenta nabyla účinnosti. Pokut i dosud provázely dětské nemoci. Nastal nyní čas je vychytat. Zvlášť když už z dřívějška víme, že příslušnou legislativu je 100 Nejvyšší správní soud interpretovat odlišně od expertů resortu vnitra. Ti přijímají kandidátní listiny a rozhodují, kdo bude k volbě připuštěna. Avšak když se adepti odvolají, mají konečné slovo soudci. A i letos se může stát, že některé vyřazené zájemce vrátí zpátky do hry. Ústavní právníci naopak připouštějí, že kdyby si někdo z adeptů stěžoval na akceptování kandidatury některého z konkurentů. Také by mohl uspět. V této souvislosti bývá zmiňován a Denisa Rohanová využila benevolence zákona a sesbírala si nominační podpisy poslanců ještě v minulém funkčním období, dávno před vyhlášením prezidentské volby. To je absurdní. S takovou by kdokoli mohl shromažďovat podpisy pro strýčka příhodu klidně 10 nebo 20 let předem, aniž by věděl, zda vůbec bude za tak dlouhou dobu přímá volba existovat. Úprava zákona v tomto bodě se jeví jako nejnutnější. Legislativci by se mohly let a ještě zamyslet, zda v případě mimořádné volby prezidenta, kdy ten dosavadní přestal mandát vykonávat, neakceptovat podpisy předcházející poslední řádné volbě. To je ale detail. A máme tu další rébus. Co když se po vyhlášení prezidentské volby vymění osazenstvo horní či dolní parlamentní komory. Logické by potom bylo připustit podpisy minulých i čerstvých zákonodárců. Jak ale naložit s jejich kombinací? Tvrdým oříškem k rozlousknutí je i možnost poslanců a senátorů upsat se více kandidátům. Vzhledem k tomu, že oproti 50000 podpisů občanů stačí jen podpis 10 senátorů či 20 poslanců. Dávalo by smysl chtít, aby jeden zákonodárce mohl mít pouze jednoho favorita. Poněvadž je též hodně diskutován přezkum podpisů občanů, kdy dochází k zobecňování náhodně vybraných vzorků a uchazečům může kandidatura utéct jen o chlup. Padl už návrh inspirovat se u jižních sousedů. Znamenalo by to na jedné straně ověřovat podpisy rovnou na Czech POINTech, na straně druhé by se snížila laťka pro jejich počet. Námitky vůči rakouskému modelu ale připomínají organizační a technické bariéry. Volit přímo sice chceme, byli bychom ale kvůli tomu ochotni běhat po úřadech. Hlavně ale toto nelze změnit bez novelizace ústavy. A k ní by mělo docházet vzácně pouze v nouzi. Nejvyšší ministr vnitra vít Rakušan avizoval, že si po lednové volbě sedm s kolegy a prodiskutuje, zda a jak speciální zákon o volbě prezidenta upravit. Opomenout by ale neměl ani debatu s opozicí, aby v ní nezakořenil pocit, že hrozí účelové zásahy ve prospěch určitého typu kandidátů. Pokud se však politická reprezentace na změnách domluví, bude to jedině dobře. Velkorysost je chvályhodná. U legislativy si ovšem ještě víc ceníme její srozumitelnosti.