Emoce, které v posledních týdnech hýbou sněmovnou, nejsou dány jen střetem mezi vládními a nevládními stranami, ale také přetahovanou uvnitř opozice. To pak neváhá šéf SPD Tomio Okamura nad valorizací penzí řečnit sedm hodin nebo lídr Ano Andrej Babiš strašit demonstracemi důchodců. V dolní parlamentní komoře tvoří opozici pouze dvě protestní hnutí. Okamurovu Svobodu a přímou demokracii lze do jisté míry pasovat i na antisystémový subjekt. Zatímco Babišova akce nespokojených občanů měla původně za cíl vylepšit stávající model, vystřídat staré politiky, no víme, a posílit roli expertizy. Časy se však mění a hnutí ANO s nimi na počátku oslovovalo frustrované středopravicové voliče. Ještě v Sobotkově kabinetu hrálo vedle levicových sociálních demokratů spíše středovou roli. I později pod premiérem Babišem měla ČSSD problém prosadit svoje představy o daňovém, důchodovém a sociálním systému. V té době už ale ano, pracovalo na tunelování elektorátu jak sociálních demokratů, tak komunistů, kteří Babišovu vládu jistili ve sněmovně. Definitivně doleva se posunulo poté, co vyštípalo ČSSD a KSČM z poslaneckých lavic velkou část jejich voličů převzalo. Byť třeba v případě příznivců sociální demokracie se v klání o Pražský hrad ukázalo, že jenom třetina z nich dala hlas Babišovi. Pokud chce ale ano, dál růst musí lovit čerstvé dušičky. Nyní má spadeno na sympatizanty SPD. Již prezidentské kampani Babiš pracoval se slogany i vizuálním stylem okamurovců. Ať už šlo o válku na Ukrajině nebo odpor vůči Fialovu kabinetu. SPD ale nehodlá dát svoji kůži lacino a co chvíli se snaží dokazovat, že ano je 100 koketovat i se středopravicovou koalici. Fakt je, že ano. Touží po návratu do Stromovky a k tomu potřebuje partnery. Spolupráci s SPD vylučuje a voličům sděluje, že Okamura nikdy s nikým vládnout nebude. Kdo ale potom Babišovi jako potenciální spojenec zbývá? Hnutí ANO se proto pokouší překreslit politickou mapu s cílem eliminovat tradiční střet levice s pravicí a místo něj rozpoutat boj konzervativců s progresivistickou. Ano, tím napodobuje sociální konzervativismus polské vládní strany Právo a spravedlnost. Vymezuje se zejména vůči Pirátům, zeleným či liberální části TOP 09. Nevoní mu novoty v environmentální politice či ve vztahu k menšinám a vliv chodců je se lidem toužícím po světě, jaký to býval kdysi? Tímto způsobem se ano může přiblížit občanským demokratům a lidovcům, mezi jejichž stoupenci mají pojmy jako tradice, vlast nebo národ silný zvuk. O příbuznosti v ekonomickém programu hovořili o kolo voleb 2017 i politici ODS včetně dnešního ministra financí Zbyňka Stanjury. Není ostatně náhodou, že superhrubou mzdu pohřbili v rukou společnou a nerozdílnou ODS, s ANO a SPD. Aby se ale ano mohlo stát vůdčí silou či aspoň součástí kabinetu, musí přidat. Dnes je nejsilnější samostatnou stranou. Jak ale ukázal čerstvý volební model agentury Kantar CZ, první na pásce by byla koalice spolu. Babiš sice tvrdí, že řídí kečup párty, taková však dosahuje na fanoušky levého středu i pravého středu. Ne ale na umírněné i antisystémové voliče. Ani prostřed konzervativců z pokrokáři se nehodí. Nemluvě o tom, že hotovou učebnicí progrese vezmu, je šest let stará Babišova kniha, o čem sním, když náhodou spím. Sázkou na jistotu pak je oponování opozičního prostoru v první řadě v parlamentu. Proto až se opět rozjede další kolo obstrukcí, vězme, že jejich motivem je i poměřování svalů mezi opozičními předáky.