Nenechte se zneužít manipulátory, kteří na náměstích nabízejí jednoduchá, ale nerealistická řešení důsledků Putinovy války, zaznívá z nejvyšších pater vládní politiky. A většinou nechybí ani dodatek, že strach lidí z energetické krize je sice pochopitelný, ale zbytečný, protože vláda přece slíbila, že se o své občany postará. Kdo viděl na sv. Václava ty zástupy lidí na náměstích v Praze a v dalších krajských městech? Kdo viděl to moře vlajek na Václaváku a četl hesla na transparentech, mohl ovšem snadno získat dojem, že tam nechodí jen lidé, jejichž obavy vláda není schopná rozptýlit. Spíš než strach má většina těchto lidí vztek a je z hloubi duše přesvědčena, že takový Orbán to dělá dobře, když je pro něj Maďarsko na prvním místě, že do toho, co se děje v Rusku a na Ukrajině, nám nic není. Že se s Putinem dá domluvit, aby nám zase posílal levný plyn a že stačí jen svrhnout vládu a všechno bude jako dřív. Nutno dodat, že obdobně dnes v Evropě přemýšlí spousta lidí. Výsledek voleb v Itálii, kde se k moci dostala uskupení s fašistickými kořeny, je toho názorným příkladem. Takže utěšovat se, že zdejší protivládní demonstranti jen podléhají manipulátorům na náměstích, je naivní. Řečníci na pódiích totiž nejsou příčinou problému, jsou jeho důsledkem a jen sklízejí úrodu, kterou tady už řadu let pěstuje populistická opozice. Jak napsal Robert Břešťan na webu hlídací pes, populisté typu Andreje Babiše vytrvale v lidech budují pocit, že mají neustále na něco nárok, že se o ně stát musí postarat za všech okolností a že měřítkem dobrého vládnutí je vlastně jen to, kolik se nasype z eráru do jejich kapes. Prostě musíte něco dělat pro naše lidi. Dodejme, že v tomto se Andrej Babiš za své vlády vyznal jako málokdo. Ať už šlo o nesmyslně vysoké slevy na jízdném, kdy cesta vlakem z Prahy do Olomouce stála důchodce míň než regulérní lístek na tramvaj v Praze. Anebo o několikanásobné a vždycky celoplošné zvyšování důchodů. Nepřekvapilo, že vládě Petra Fialy předala ministryně Schillerová státní pokladnu kompletně vyplundrovat v tandemu s až brutálně neomaleným populistou Okamurou je ovšem současná parlamentní opozice obzvlášť toxická. Vlastně je s podivem, že pro ano hlasuje zpravidla jen ani ne každý třetí volič a pro SPD jen každý 10.. Pořád je to tedy víc než polovina těch, kteří se na jejich otrávenou návnadu chytit nedají, kteří vědí, že vystoupit z NATO znamená vy lifrovat se Putinovi na zlatém podnosu a kteří vidí, jak tvrdě doplatili Britové na vystoupení z EU. Vláda se tedy úplně zbytečně bojí říct veřejnosti na rovinu, že stejně jako celá Evropa zchudneme i my, že se vláda dokáže postarat jen o ty, kteří se o sebe postarat nemohou, ale že tím zároveň získáme šanci stmelit se, být solidární, zažít osvobozující pocit sounáležitosti. Už se nám to v dějinách párkrát povedlo, tak proč ne teď?