21. září byl z Bulharska z rozhodnutí státní agentury pro národní bezpečnost vyhoštěn ruský občan, vysoký představitel moskevského patriarchy při bulharské pravoslavné církvi, nich volají Zverev. Zemi musel opustit do 24 hodin a předtím si vyslechl i rozhodnutí, na jehož základě nesmí v příštích pěti letech překročit bulharskou hranici. Zajímavé je, že s podobným verdiktem vůči tomuto vysokému ruskému pravoslavnému hodnostáři působícímu na Balkáně, přišla o pár dní dřív i sousední Severní Makedonie. Moskva toto rozhodnutí označila za svatokrádežné. Bývalá bulharská ministryně zahraničí a dnes poslankyně národního parlamentu Ekaterina Zacharievová k tomuto ráznému aktu prohlásila pro nikoho není tajemstvím, že ruská pravoslavná církev využívá geopolitických zájmů Ruska k rozšíření svého vlivu. Je to součást dlouhodobé strategie Vladimira Putina a jeho režimu. Tolik vysoká ruská diplomatka k balkánskému účinkování. Specifické síly i Rusové označují za o měkkou, přestože sami Balkán si ji v intencích svých zkušeností vnímají stále častěji jako tvrdou. Rusko velmi dobře chápe, že náboženství na Balkánu bylo odjakživa účinným nástrojem rozdmýchávání konfliktů, napsal nedávno známý a světově respektovaný časopis Folk nefér. Nejexplozivnější mi potenciálními ohnisky jsou v tomto ohledu Kosovo a Bosna a Hercegovina. Podobně jako se výsledkem napětí mezi různými konfesemi pospolitost my stali občanské války v bývalé Jugoslávii počátkem 90. let. Dnes se Kreml snaží využívat vlivu ruské pravoslavné církve alespoň k destabilizaci situaci v některých balkánských zemí. Rozkolísaný Balkán je především, ba možná jedině v ruském zájmu. Přesto ruské náboženské pletichaření na Balkáně většinou nevede ke kýženému výsledku a spíše jsme tu svědky slábnutí ruského vlivu, jak to ostatně naznačují i nedávné kroky bulharské a severomakedonské vlády. Situace se tu vyvíjí podobně jako na Kavkazu, kde se nejnovějším důkazem ruské nemohoucnosti a ústupu z oblasti staly nejnovější události v Náhorním Karabachu. EU by však přesto měla zbystřit pozornost a uvažovat o tom, jak co nejdřív ruský vliv na Balkánu definitivně potřít, nejlépe přijetím západobalkánských států do společné evropské náruče.