Dvoudenní zasedání euroasijské ekonomické rady ovládané Ruskem přineslo minulý týden mimo jiné zajímavou výměnu názorů mezi běloruským prezidentem Alexandrem Lukašenkem a jeho protějškem z Kazachstánu, tamní hlavou státu Kasymem-Žomartem Tokajevem. Toho Lukašenko vybídl, aby se jeho země zapojila do svazu Ruska a Běloruska. Prý by tím Kazachstán získal přístup k jaderným zbraním. Tady přičiňme malou poznámku. Když ruský ministr obrany Šojgu se svým běloruským rezortním kolegou chráněném v Minsku smlouvu o rozmístění ruských ne strategických jaderných zbraní v Bělorusku podepisoval. Zároveň běloruskému vůdci uštědřil studenou sprchu. Oznámil totiž, že příslovečný jaderný knoflík k těmto zbraním zůstane v Moskvě prezident Kazachstánu Tokajev. Pro tu nezůstal Alexandru Lukašenkovi nic dlužen. Diktátorův návrh označil za žert a pokračoval myslím si, že něco takového naprosto není nutné, protože existují i jiné integrační sdružení, především třeba právě eurasijská ekonomická rada. No a pokud jde o jaderné zbraně, tak ty Kazachstán rozhodně nepotřebuje. U toho však Kasym-Žomart Tokajev rozhodně nezůstal a v pár přesně formulovaný slovech popsal, co je to v podstatě dnešní svaz Ruska a Běloruska. Toto soustátí vlastně existuje podle principu dvě země, jeden stát a dokonce i ty jaderné zbraně jsou tu jedny pro dva. K těmto Tokajev vím slovům jeho tiskový mluvčí, že lidé dbají, dodal, že Kazachstán dnes rozhodně do žádného svazového státu vstupovat nehodlá a už vůbec se nechystá něco takového aktivně vytvářet. Tato verbální přestřelka mezi prezidenty dvou postsovětských států sice může působit až poněkud panoptika, reálně ale dokumentuje jednu podstatnou věc zatímco běloruský vazal Moskvy Lukašenko je o státnické otěže definitivně připravován, jeho kazašský kolega Tokajev přímo v Moskvě mluví, ale hlavně viditelně uvažuje v intencích jakési Kreml ještě docela nedávno právě ve středoasijském prostoru neuměl představit jeho možná až nečekané nezávislostí si povšiml i četní novináři a politologové, kteří jsou přesvědčeni, že vysvětlení je prosté. Říkají mu čínský deštník. Je zcela evidentní, že právě Peking hodlá Moskvu v roli mocenského hegemona v tomto prostoru vystřídat. A jak ukazuje právě popsaný příklad, už se tak děje.