Karenční doba teprve v roce 2019 ministryní Maláčovou zrušené opatření spočívajících ve vyplácení náhrady mzdy pro 1. 3 dny nemoci se opět vrací na scénu. Plán má dvojí odůvodnění. Ministr zdravotnictví Válek především větří zneužívání nemocenské. V čem přesně by mělo být tak lákavé házet se marod, když výše náhrady dosahuje v prvních dnech jen něco přes půlku obvyklé mzdy, přitom není zřejmé. Obzvlášť ta situace současné dramatické inflace, kde se spíše lidé hledají druhou práci. Ne že by měli tendenci se za výrazně nižší příjem flákat doma. Za důkaz existence takového zneužívání se obvykle považuje asi pětinový nárůst nemocnosti po zrušení karenční doby. To je ale velmi účelová interpretace. Studie ukazují, že v době její existence holt lidé v případě nemoci častěji čerpali dovolenou, tudíž se po zrušení karenční doby pravděpodobně jen zase vrátili k tomu, jak to má být na nemoc nemocenská k odpočinku. Dovolená do očí bijící je pak na argumentaci zneužíváním také setrvalé měření různým skupinám společnosti dvojím metrem. Zatímco podnikatelům toto vláda vyšla vstříc ohledně zrušení EET s argumentem, že není fér kvůli hrstce podvodníků podezírat a zvýšenými náklady trestat všechny. Když jde o pracující, je toto presumpce viny, za kterou musí pykat všichni, očividně zcela v pořádku.

Druhé odůvodnění znovuzavedení karenční doby prezentoval ekonomický poradní orgán vlády NERV. Vidí v něm jednu z možností, jak pomoci naplnit státní kasu. 1. 2 týdny totiž náhradu mzdy platí lidem zaměstnavatele, a pokud by tři dny z toho nemuseli, ušetřili by podle odhadů ročně asi čtyři miliardy korun, o které by mohl stát zvýšit odvody. Navzdory poněkud komplikované konstrukci zřejmé, že tím dodatečné peníze do systému de facto přivedu. Vynucenou obětí zaměstnanci. Pro zaměstnavatele jde o hru s nulovým součtem. Nepochopitelné přitom je, jak může NERV vládě karenční dobu doporučovat s vysvětlením, že většina pracujících bude schopná se výpadek příjmu bez problémů nahradit z úspor. Česko je chronicky nízkopříjmovou zemí. Kde vy jste ráno? Způsobem západní střední třídy má opravdu jen málokdo. Nacházíme sedm, a to v jedné z největších krizí za poslední tři dekády, kdy se svým příjmem nevychází čím dál víc domácností, protože zaznamenali v průměru 10 procentní pokles reálných příjmů. Výraznější zpomalení inflace přitom stále není v dohlednu, a i pokud se časem dostaví, nepřinese žádné zlevňování, pouze nižší tempo zdražování. Mají-li za této situace odborníci z NERVu pocit, že je to správná doba, vystavit pracující ještě nezanedbatelnému výpadku příjmu při každé angíně nebo chřipce, tak nad tím opravdu zůstává rozum stát a nabízí se proto jedině to vysvětlení. ČEZ se rozhodli čísla, která máme pro výše popsané k dispozici, prostě ignorovat a posuzovat situaci všech ostatních dle té své vlastní zajištěné. Není to bohužel u nás nic až tak neobvyklého. Pokud by ke znovuzavedení karenční doby došlo, je tak daleko pravděpodobnější, že lidé místo obětování úspor, které mnozí notabene už vůbec nemají na nemoci, budou opět čerpat dovolenou určenou k odpočinku, které máme v Česku ze zákona tak jako tak málo. Dlouhodobé důsledky pro veřejné zdraví mohou být nezanedbatelné. Kord debatu jeli se souběžně posunutí věku odchodu do důchodu, čím delší kariéra, tím důležitější poctivé kurýrování zdravotních potíží i průběžný odpočinek. Kupříkladu v takovém Německu nejenže by zřejmě nikdo nepochopil myšlenku karenční doby, ale tamní pracující dokonce dostávají po 1. 6 týdnů nemoci od svých zaměstnavatelů celých 100 % své běžné mzdy. A to jsou na tom z hlediska své kupní síly třikrát lépe než jejich čeští protějšci. Upírat jim příjem nemoci by přesto nikoho nenapadlo. Na osudu karenční doby se tak opět i do ukáže a jak kvalitní a důstojný život. Že to u nás přesně aspirujeme?