Označení Východní Německo je domnělá identita. S tímto pojmenováním je spojeno mnoho negativních konotací jako například východní Němci jsou líní, hloupí a neschopní. Zbabělý. Nejsou schopni převzít odpovědnost, špatně se oblékají a neumí pořádně německy. Jsou to stereotypy, které možné i po 30 letech stále slyšet. Považují to za lež a neférový pohled. Díky těmto nesmyslům ztrácí veřejnost schopnost vidět jednotlivé lidi v konkrétních celoživotních souvislostech i s jejich šancemi, které oni měli nebo neměli. To jsou slova cca osm. A na prof. germanistiky, narozeného v roce 967 v bývalé NDR, který učí na univerzitě v Jeně a často hostuje i ve Velké Británii a ve Spojených státech. Titulek tohoto textu jsem převzal z názvu knihy, která právě vyšla v Německu a o nichž jeho žena ironicky prohlásila až se objeví na pultech, budeme muset požádat o policejní ochranu. Prof. Osman se proti oslovení brání. Tvrdí, že umělé říká. Když se mě někdo zeptá, jestli jsem z jedné nebo z Groningenu, má to logiku. Všem je jasné, že je Němec a Evropan. Když mi někdo řekne z východního Německa, cítím to jako potupu, a proto jsem dlouho místo narození tajil. Dokonce tvrdí, že jen díky tomu udělal kariéru. Mluvit se saským přízvukem znamená v Německu mluvit s někým, kdo prohrál. Prof. Osman se domnívá, že problémy s falešným vnímáním Saska, Durynska, Braniborsku a předního Pomořanská atd. jsou pozůstatky studené války. Němci z NDR si vytvořili extrémně pozitivní obraz o Spolkové republice, který byl úplně opačný než ten oficiální. Lidi chtěli být takový jako sousedé. Rok 1990 přinesl naději, že dojde ke sblížení, ale to se bohužel nestalo. Západ pohled na země bývalé NDR nezměnil a lidé v Sasku, Durynsku atd. jsou stále ti chudí bratři a sestry, kterým je třeba pomáhat. Tento pohled vyčítá ní osmý zvěřinu Der Spiegel, který před časem zveřejnil na titulu rybářskou Čapků v národních barvách s titulkem Zoi se der osy, to je východně chudý Rybařík. Prof. Osman hovoří o komunikační asymetrii, která uráží 18 % obyvatelstva a tím stvrzuje staré předsudky. Proto na vysokých pozicích ve vědě, ve správních funkcích, v justici, v médiích a v byznysu najdeme na špičkových pozicích jen 1,7 desetin % lidí z bývalé NDR. Apod. je to i na univerzitách, třeba na katedrách, které se zabývají novou německou literaturou, kterých jsou stovky, najdeme čtyři nebo pět profesorů, kteří pocházejí z bývalé NDR. Navíc průměru lidé v bývalých zemích NDR vydělávají o 20 a půl % méně než lidé ve starých spolkových zemí. Jenže říká prof. už mám, čím méně lidí z bývalé NDR se nachází ve vysokých pozicích, ti méně lidí si dovede představit, že něco takového je možné. A jak z knihy vyplývá, to je taky asi jeden z důvodů, proč převážně mladí lidé bývalé NDR se k demokracii obracejí zády a volí krajně pravicovou AfD.