Názory a argumenty

Karel Hvížďala: Čiperný kmet Josef Koudelka

Názory a argumenty

Karel Hvížďala: Čiperný kmet Josef Koudelka
Fotograf Josef Koudelka a jeho výstava Ikonar ve švýcarském Laussanne

Plus

„Josef Koudelka není běžný fotograf… Nezpodobňuje skutečnost, jaká je, nýbrž jak si ji představuje a jak ji cítí… Nejvíce ho upoutává to, co se reálné situaci nepodobá, co se běžnému a navyklému vidění vymyká…“
Karel Hvížďala

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.
  • Josef Koudelka není běžný fotograf. Nezpodobňuje skutečnost, jaká je, nýbrž jak si představuje a jak ji cítí. Nejvíce ho upoutává to, co se v reálné situaci nepodobá, co se běžnému navyklému vidění vymyká. To jsou slova historičky umění Anny Fárové, která napsala brzy po první výstavě Josefa Koudelky. Ta se konala v roce 1961 v divadle semafor. V úvodní úvaze Anna Fárová asi nejlépe hned na samém počátku Koudelkovi profesní kariéry odhadla jeho výjimečnost. Kromě fotografií z okupace Československa v roce 1968 o dokumentární fotografie nezajímala. Ta skutečnost se díval posunutým okem, hledal v ní něco, co jiní nevidí. Vytvářel si svůj svět jako každý skutečný umělec. Aby ten, kdo se 100 jeho snímky setká, byl nucen přemýšlet a uvědomil si, že to, co vidí.

  • Je jenom pouhý povrch. Kvůli snímku z okupace byl nucen opustit Československo a do svých deníků by se mohl zapsat totéž, budeme-li to parafrázovat, co jsi napsal. Mark však Aldo knihy můj život, Evropa mě možná bude milovat a s ní mají Česko. A to se mu skutečně podařilo. Je pod Drtikolovy a Sudkovi jediný český fotograf, který je zastoupen ve všech světových galeriích. Josefa Koudelku jsem znal už z počátku 60. let z fakulty. Potkávali jsme se na chodbách, ale skamarádili jsme se až o něco později, kdy Mladý svět, kde jsem tehdy pracoval jako redaktor, zveřejnil jeho profil. Brzy byl známý i mezi divadelníky, protože Libor Fára ho požádal, aby fotografoval obálky pro časopis divadlo. Kvůli této zakázce se stal fotografem Divadla Na zábradlí a divadla za branou Otomara Krejči. V té době se rovněž objevili občas i jeho fotografie cikánů, za kterými jezdil pravidelně na Slovensko. Vlastně se na ně díval jako na herce v divadle, protože se sami rádi předváděli a on to využíval. Kniha s názvem cikáni měla vyjít v Praze v grafické úpravě Milana Kopřivy v roce 1969, ale byla jí zakázána. Vyšla poprvé po létech až v Paříži a v různých modifikacích vychází dodnes. Josef Koudelka západ fascinoval nejen svými fotografiemi. Vznikly tam cykly chaos exilu, ruiny a hned po roce 1989 u nás nafotografoval ní i černý trojúhelník, vyšel v grafické úpravě Kláry Eislerové atd., ale i svým způsobem života nic od nikoho nechtěl spát na zemi buď ve spacáku, v přírodě, nebo v ateliérech svých přátel. Dlouho neměl svůj byt a nežil se svými dětmi. Věnoval se pouze fotografie agentů, že Magnus, jeho obnošené džíny a boty se vystavují po světě spolu s jeho fotografiemi jako artefakty. A takový je dodneška. 10. ledna slaví 85. narozeniny a současně připravuje k vydání ve Spojených státech a ve Francii publikaci s názvem Josef Koudelka s podtitulem vizuální biografie od Tbilisi haly. S. Česká verze by měla být Terstu, kde již vyšly i jeho deníky. Současně probíhá jeho výstava ve Švýcarsku v Lausanne s názvem ikona a podtitulem archivářské konstelace. V Praze chystá spolu s typografem Alešem Najbrtem dvě knihy. Ve Francii má ještě práci na šest měsíců a pak se chce definitivně přestěhoval do Prahy. Je to evidentně čiperný kmet. Přejeme mu, aby vydržel.

Ostatní také poslouchají