Názory a argumenty

Karel Hvížďala: Autentický celoživotní surrealista Jan Švankmajer

Názory a argumenty

Karel Hvížďala: Autentický celoživotní surrealista Jan Švankmajer
Jan Švankmajer: Arcimboldesque Head of Shells I., ceramic, 1996, 43x37x63

Plus

„Jestliže ekologická katastrofa, kterou právě prožíváme, nechává ročně vyhynout desítky živočišných druhů, pak nezbývá, než aby je imaginace nahradila jinými.“ Citace může sloužit jako návod k použití celého jeho díla.
Karel Hvížďala

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.
  • Jestliže ekologická katastrofa, kterou právě prožíváme, nechává ročně vyhynou desítky živočišných druhů, pak nezbývá, než aby je imaginace nahradila jinými. To jsou ikonická slova Jana Švankmajera, který právě vystavuje dohromady se svou již zemřelou ženou Evou imaginativní objekty v Gasku Kutné Hoře. Citace může sloužit jako návod k použití celého jeho díla. Švankmajer se celý život snaží vyprovokovat naši fantazii ze zaběhaného pohodlí a ukázat cestu z klece strohého realismu. Provokuje a vyhání nás nudné všednosti předvádí na svých oběd ne plátnech a ve filmu, že naše fantazie nemusí mít žádné hranice, že skutečnost může mít nekonečně tváří a záleží jen na nás, jestli máme odvahu otevřít si v mozku záklopky a ponořit se do světa za oponou všednosti a smát se i sami sobě, že jsme to dříve nedokázali. A jak je možné si dělat legraci ze všeho, co můžeme považovat za svaté, včetně třeba relikviáře, napsal. S fetiši vedeme zápas o naše blaho. Zraňujeme je hřebíky a pálíme je, abychom je přiměli k poslušnosti, ale zároveň je krmíme, aby měli sílu plnit naše přání. Na rozdíl od fetišů jsou relikviáře schránkami posvátných ostatků určených k našemu uctívání. Zatímco fetiše jsou tím mocnější, čím děsivější mají vzhled. Relikviáře se pyšní nádherou a krásou, aby dal políček antropocentrismu, našemu sebestřednému způsobu myšlení, názoru či postoji, podle něhož je člověk středem všeho. Vystaví svůj se realistický relikviář, který se skládá z nakoupeného psího žrádla. Mě už najdeme Dančí uši a kopýtka, prasečí rypáky, už i nohy a ocásky a krutí pařáty, které pozlatí. To vše uloží do bedýnky vylepené sametem a zrcátky. Švankmajer je autentický, celoživotní si realista, což je evropský umělecký směr, který usiluje o osvobození mysli. Zrodil se v Paříži v roce 1930 zásluhou André Bretona. Jednou z nejvýraznějších postav tohoto směru byl malíř Salvador Dalí. Z vaší skupiny surrealistů je dodnes asi nejznámější Toyen, která se po válce přestěhovala do Paříže. Švankmajer absolvoval scénografii na UMPRUM, poté obor režie a scénografie na FAMU. Ve své filmové tvorbě vytvořil nezaměnitelný a zcela specifický styl. Tvrdí, že komunikace mezi ním a divákem funguje pouze prostřednictvím vyvolaných asociací, když i v těch nejfantastičtějších momentech jednotlivé scény vypadají jako záznam reality. Je nositelem mnoha zahraničních i domácích ocenění. Jan Švankmajer si čtvrtého srpna 2024 dožívá 90 let.

Více z pořadu

Vybíráme z e-shopu Českého rozhlasu