Pokud se EU urychleně nevzchopí, radikálně nezmění pravidla svého fungování, nerozhodne se masově investovat. Ne, zvýší produktivitu a neobnoví hospodářský růst, čeká ji tváří v tvář světové konkurenci úpadek se všemi důsledky pro jejich blahobyt a existenci, varoval v pondělí Mario Draghi, italský expremiér a dlouholetý prezident Evropské centrální banky. Poprvé od dob studené války se musíme obávat o své přežití. Doufám, že najdeme společné řešení, uvedl při prezentaci 380 stránkové zprávy, v níž vládám sedmadvacítky a jejich institucím EU předložil 170 doporučení, jak se černému scénáři vyhnout. Mnohá z nich jsou dosti odvážná. Jejich naplnění by vyžadovalo značnou politickou vůli. Přicházejí ovšem ve chvíli, kdy v zemích jako Německo či Francie, které byly vždy motorem evropské integrace, řádí politické krize a převládá bezradnost. Draghi si nebere servítky. Prokrastinace způsobila pomalejší růst a určitě nevedla k větší shodě. Dosáhli jsme bodu, kdy budeme muset obětovat svůj blahobyt, životní prostředí nebo svobodu, pokud se neodhodláme k činům, zkáza premiérům členských zemí a pohlavárům evropských institucí. Nezbytné reformy nebudou zadarmo. I při ideální mobilizací soukromého kapitálu bude třeba masově investovat z veřejných zdrojů, zdraží, odhaduje potřeby na zhruba pět % HDP, tedy více než dvojnásobek toho, co měla Evropa k dispozici po druhé světové válce v podobě Marshallova plánu. Evropa musí investovat do dekarbonizace, do digitalizace, do obrany, do vědy a výzkumu, do inovací, do nového modelu zahraniční obchodní politiky. Každé z těchto oblastí věnuje drahý obsáhlou kapitolu. Dospívá například k závěru, že pokud má dekarbonizace skutečně Evropě prospět, musí být daleko lépe koordinována. Nelze tolerovat vysoké ceny energií, které podvazují ekonomiku. Fungování trhu s energiemi je třeba od základu změnit, jinak se zelená transformace obrátí proti jejím tvůrcům. Zaostávání za Spojenými státy se za poslední desetiletí stalo hmatatelnou realitou. Americké domácnosti bohatnou třikrát rychleji než ty evropské. Třetí na nadějných evropských start-upů odchází za oceán, protože v unii je dusí přemíra regulace. Zatímco v Americe udávají tón obří firmy v oblasti špičkových technologií, v EU jsou to nadále jen automobilky. Evropa zastydlá ve 20. století, zatímco svět se řítí dál, prohlubující se závislost na Číně ji činí stále více vydíratelnou. Draghi se domnívá, že unie má teoreticky k dispozici nezbytné nástroje, aby tento trend zvrátila. Musí však zásadně vylepšit fungování svého vnitřního trhu a zejména se chovat daleko více jako jednotný blok. Členské státy se musí semknout kolem reforem a usilovat o dosažení společných cílů. Na vlastní pěst neuspěje nikdo. Draghi proto žádá daleko vyšší míru integrace, včetně častější o hlasování kvalifikovanou většinou v radě EU. Pokud se to nestane, nečeká podle Draghiho EU nějaká náhlá smrt, ale spíš je dlouhá agónie, tedy nevalné vyhlídky pro nás pro všechny.