Cena plynu určeného pro evropský trh za poslední měsíc klesla o 40 % a postupně se dostává k úrovním na začátku války na Ukrajině. Poslední vývoj by skoro naznačoval, že neexistuje důvod.

Pro celoevropské řešení cen plynu, o které se minulý týden pokoušeli bez větších úspěchů lídři zemí EU. Realita ovšem optimismus, ke kterému by někdo mohl dojít při pohledu na ceny plynu, neodráží. Výrazné zlevnění plynu je především důsledkem plných zásobníků, a tedy aktuálního poklesu poptávky. Evropa zkrátka nemá dostatek terminálů, úložišť ani přepravních kapacit, což znamená, že ve chvíli rostoucí poptávky cena opět vyjede nahoru. Lakonicky řečeno, až začne opravdová zima, bude plynu nedostatek právě kvůli absenci úložišť přepravních cest a navíc bude drahý. V této situaci jsou tu dvě ne úplně dobré zprávy. Summit lídrů EU z minulého týdne, který se protáhl hluboko do ranních hodin, skončil bez jasných závěrů. Německo, Nizozemsko či Maďarsko nesouhlasili se zastropováním cen plynu. Maďarsko si navíc vyjednala výjimky na dodávku ruského plynu a vydobylo se i to, že kdyby se Evropa dohodla na společných nákupech plynu, nebude to pro něj závazné. Nakonec šéfové zemí unie podpořili jen to, že Brusel má urychleně přijít s konkrétními řešeními, které mají srazit cenu plynu na kontinentě, aniž by byla ohrožena jeho dodávka do Evropy. Tou druhou, neméně důležitou zprávou je, že německý parlament odsouhlasil vznik stabilizačního fondu, který bude mít k dispozici neuvěřitelných 200 miliard euro na regulaci vysokých cen energií. Pomoc se má týkat nejen domácnosti, ale i firemního sektoru, a to bez ohledu na velikost podniku. Podle posledního návrhu by průmyslové firmy měly od ledna platit za plyn sedm centů za kW hodinu, a to až do výše 70 % průměrné roční spotřeby. Pro ČR jsou obě tyto novinky katastrofou. Jako malá země se silným podílem průmyslu bude vůči Německu naprosto nekonkurenceschopné, protože tamní pomoci objemem celkových veřejných výdajů nemůže konkurovat. Navíc ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela stále nepředstavil konkrétní plán pomoci velkým firmám. Co se týká dohody evropských lídrů, pak bezpochyby platí, že i společné nákupy plynu by Česku pomohly. Ještě důležitější ale dohoda s Německem na sdílení plynu v případě nouze, která stále není uzavřená. Země se přes ujišťování o vzájemné spolupráce stále nemohou dohodnout na kompenzacích. Konkrétně není shoda na tom, kolik by Česko za takovou pomoc platilo. Zítra, v úterý 25. října se setkají ministři průmyslu a obchodu zemí Unie, kteří musí dospět ke skutečnému řešení energetické krize. Vzhledem k tomu, že každá země v této krize zaujímá jiné stanovisko a každá má jiné finanční možnosti i jiného dodavatele plynu. Nedá se ale od tohoto setkání očekávat zázrak. Už kvůli blížící se zimě by ovšem alespoň nějakou jistotu dodávek plynu ČR urychleně potřebovala.