Prezident Miloš Zeman při svých každoročních promluvách k českým velvyslancům poučoval české diplomaty o důležitosti ekonomické diplomacie a útočil na politiky, kteří chtěli vztahy s jinými zeměmi podmiňovat dodržováním lidských práv. Sám se vydal na poli ekonomické diplomacie v podobě snah o udržování nadstandardních vztahů s největšími nedemokratickými mocnostmi. Jednou z nich byla Čína, kterou mezinárodní společenství kritizuje za potlačování lidských práv, druhou Rusko, které bylo kvůli své anexi Krymu a podpoře separatistů na východní Ukrajině v roce 2014 terčem mezinárodních sankcí. Pokud jde o Čínu, Zeman měl pravdu v tom, že s touto ekonomickou velmocí obchodují i západní země, přičemž jejich kritika politiky čínského vedení na poli lidských práv je často jen formální úlitbou hodnotám, na nichž stojí západ. Bohužel český prezident šel ve snahách přilákat do ČR čínské investice dál než většina západních politiků. Nejen že zpochybňoval některá bezpečnostní rizika čínských investic, na která upozorňovali západní bezpečnostní služby, ale dokonce jmenoval šéfa čínské investiční skupiny CEFC Jie Ťien-minga svým poradcem. Opakovaně útočil také na ty české politiky, kteří se snažili o dobré vztahy s Tchaj-wanem a spolu s dalšími třemi nejvyššími ústavními činiteli podepsal omluvný dopis čínskému vedení. Poté, co se někteří členové vlády setkali s dalajlámou během jeho návštěvy v Praze v roce 2016 během návštěvy čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Praze, kterou poznamenaly excesy policie při zacházení s kritiky komunistické Číny, sliboval Zeman obří čínské investice. Z nich se nakonec realizovali zlomek. Zeman rozhodl svojí vlastní politiku i vůči Rusku. Opakovaně zpochybňoval západní sankce uvalené na Putinův režim po anexi Krymu a spolu se svým hradním týmem se pokoušel prosadit, aby se Rusko podílelo na dostavbě jaderné elektrárny v Dukovanech nebo aby ČR nakoupila v boji s COVIDem-19 ruskou vakcínu Sputnik, ač ta neprošla potřebnou západní certifikací. Není jasné, do jaké míry byly Zemanovy proruské iniciativy součástí ekonomické diplomacie a do jaké míry stáli za jeho politikou jiné důvody? Jisté je, že snahy hradu umetat Rusku cestičky k podílu na strategických investicích u nás se utlumily. Teprve když české tajné služby odhalily, že Rusko stálo za výbuchy v muničních skladech ve Vrběticích a definitivně skončily po zahájení ruské invaze na Ukrajině v únoru tohoto roku. Zeman pro své iniciativy na poli ekonomické diplomacie využíval svůj vlastní tým v čele s kancléřem Vratislavem Mynářem a ekonomickým poradcem Martinem Nejedlým. Jejich aktivity přitom opakovaně vyvolávali otázky, do jaké míry je jejich angažmá na poli ekonomické diplomacie službou státu a do jaké míry sledují vlastní cíle. Ani neúspěch ekonomické diplomacie hradu ve vztahu k Číně ani fiasko snah o nadstandardní vztahy s Ruskem Zemana bohužel neodradily od další sólo aktivity, tentokrát v podobě snah o nadstandardní vztahy s Katarem, který je jedním z největších producentů zemního plynu na světě. Úloha vyjednavače opět připadla kancléři Mynářovi. Vše skončilo dalším fiaskem, když katarský emír opustil během své návštěvy minulý týden předčasně ČR poté, co zjistil, že jeho účast na summitu evropského politického společenství slibovaná hradem se neuskuteční. Jaký dopad bude mít toto diplomatické faux pas a radu na snahy ČR zajistit si z Kataru dodávky plynu, není zatím jasné. Aktivity prezidenta Zemana jsou tak bohužel spíše příkladem toho, jak ekonomickou diplomacii nedělat. Úspěchy na tomto poli přitom měly být hlavním odkazem Zemanova prezidentství.