Potřebujeme v Česku novou demokratickou levicovou stranu? O tom, že taková poptávka ve společnosti existuje, svědčí i to, že po silné a moderní levici, která by zapadala do společnosti etablovaných západních levicových stran, volají i leckteří příznivci pravicových uskupení, což také svědčí o sílící nespokojenosti s tím, že hlavní roli levicové opozice v nynějším parlamentu obsadilo bezbřeze populistické hnutí ANO. Příznačná v tomto směru byla reakce jednoho z nejčinorodějších politických sponzorů zemi, miliardáře Jana Barty, který před sněmovními volbami finančně podpořil koalici spolu i blok Pirátů se Starosty a letos dotoval prezidentskou kampaň Petra Pavla. Bárta ihned po vyhlášení výsledků prezidentských voleb napsal na Twitter next Brouček z křísit novou sociální demokracii nebo jinou pro evropskou levicovou stranou. Jaké jsou ale vyhlídky sociálních demokratů na vzkříšení poté, co vypadli z PS? Spíš než nového začátku jsme svědky hořkých dozvuku rozkladu, který počátkem tohoto tisíciletí zažehl a do dnešních časů přiživoval systematicky ničitel ČSSD Miloš Zeman. Sociální demokraté ale také sklízejí plody vlastního osudového přehmatu vstupu do vlády s populistou Babišem, který je převálcoval a ve volbách nakonec prodával jako svůj úspěch i to dobré, co se ČSSD podařilo v sociální politice prosadit. A jestli je něco pro více než stoletou sociální demokracii potupou, tak lehkost, s jakou ji vymazal z parlamentního prostoru zneužitím levicových témat tento mimořádně zdraví oligarcha z minulého století, to všechno pro obranu ČSSD povzbudivě nevypadá. Přesto lámat nad ní hůl by bylo předčasné. Napovídají to i průzkumy, podle nichž se ČSSD přes všechny politické příšernosti, jež předvedla, už vrátila k pěti procentní hranici předepsané pro vstup do PS. A to za situace, kdy odchod Zemana z Hradu ve spojení s prohrou Babiše v prezidentských volbách je také zprávou, že zdejší primitivní populismus a cynické zneužívání strachu narazili na své hranice. Návrat sociálních demokratů do parlamentu ale není představitelný bez vyslání jasného poselství. Strana musí přesvědčit demokratické levicové voliče, že v ní opět funguje morální kompas a vnitřní shoda na základních hodnotách humanismu a demokracie. Příležitost k tomu bude mít už na červnovém stranickém sjezdu, který by měl vyjádřit jasnou podporu Ukrajině napadené Ruskem a odmítnout volání po zastavení vojenské pomoci Kyjevu, k němuž se přidávají i lidé, kteří sociální demokraté. ČSSD by se měla distancovat od těchto amorálních výsev stejně rozhodně, jako to učinili na svém únorovém sjezdu Zelení, kteří se rýsují jako nejpřirozenější spojenci ČSSD pro obnovu české levice. Pokud by obrozená koalice návratu vznikla, asi si těžko představit triumfální dobytí Stromovky s charismatickým levicovým demokratem v čele. Ale už samotný návrat ČSSD a zelených do poslaneckých lavic by znamenalo kultivaci prostoru sněmovní opozice, dnes ovládaného dvěma vůdcovskými stranami holdujícími agresivnímu populismu.